Tak nás pan Větvička zase vyškolil. Vyrazili jsme na Polední stěnu, prej je tam pěkná pětka z údola. Nalezl do cesty a upaloval stěnou jako vždy, ale náhle zásek v diagonální spáře (klasická jizerská širočina). Strávil v ní docela dost času, ale na prvním musíš z rozvahou. Dolezl na stanoviště a navázala se Růža. Na to, že byla poprvé ve skalách tak ji to šlo velice dobře, než se dostala do zmíněné spáry. Co vám budu povídat 10metrů lezení ji trvalo asi 2 hodiny, hurá je na stanovišti, beru lezečky a mažu nahoru, do stávám se do spáry kde měli všichni problém. Hnus, hnus, odporná, prasečská spára, kdybych nemusel vybírat jištění tak se nechám spustit. Na stanovišti skládám poklonu Růže, poprvé ve skalách a dala bez keců tokovej hnus. Od stanoviště už to bylo zase pěkné lezení. Po slanění koukáme na hodinky jak dlouho nám to trvalo, paráda, jenom 6 hodin. Doma když jsem koukal do průvodce a na fotky, tak jsem zjistil, že jsme to lezli blbě. Větvičká má asi novou cestu. Horezdar.. Foto uvnitř..