Chutˇ laciného piva….

Někdy se to prostě stane, že naše tělesná schránka – jakožto automobil – havaruje, protože duše, coby její řidič, s ní prostě vymete škarpu.
A přesně v tu chvíli, po kterou se čeká na servis, se nad krajem rozhostí několik vzácných slunečných dnů jinak pošmourného léta, skály osychají, vzduch voní a výhledy jsou nebývale ostré. Ten pravý čas zmizet do hor protéká mezi opuchlými nehybnými prsty. Najednou rozumíš rčení, že zdravý člověk má tisíce přání a nemocný jen jedno jediné. Žebříček hodnot se neúprosně přenastaví od nepodstatných tužeb a laciného chtění k podstatnému – to vědomí si stojí zato udržet i pro dny, kdy tělo ničím nestrádá. Užitečná úloha nemoci či zranění. Okamžik prozření!
Štěstí nenajdeš v žádném z hmotných předmětů, co na světě jsou. Nějaký cajk uvidíš a zatoužíš po něm, možná zblbnutý vtíravou reklamou nebo obchodníkem, který ti umí vykecat díru přímo doprostřed čela…všechnu svou pozornost upřeš k získání toho šuntu, utratíš za něj peníze, za které jsi mohl třeba cestovat nebo někomu udělat radost či mu dokonce pomoci. A možná teprve ty peníze musíš vydělat, strávíš kvůli tomu v práci víc času než bys chtěl, snad se i zadlužíš. Pak nastane ten úžasný okamžik a krásně zabalenou novou hovadinu si neseš domů. Rozbalíš si ji, chvíli se s ní potěšíš a pomalu ti dochází, že všechno to úsilí, pozornost i peníze jsi investoval do něčeho, co nemá žádnou cenu a šťastnějším tě neučiní. Nic, co má v životě hodnotu, nelze pořídit za peníze.
Ke všemu si člověk musí dospět, stejně jako zážitek, i rada je nepřenosná. Rady navíc nikdo neposlouchá rád – tak nějak dráždí, byť jsou dobře míněné. Nejlepším učitelem je vlastní zkušenost a rádcem její pochopení a ponaučení.
Ale kdyby se mě někdo ptal, vím, co mu řeknu – že jednou, jestli si nás zubatá milostivě nevezme rychlým švihem svojí kosy a dá nám šanci ( nebo je to snad trýznění ? ) ohlédnout se zpět za svým životem – už bez možnosti cokoliv změnit – nebudeme kvalitu svého žití měřit nahromaděnými penězi a zakoupenými věcmi, ale vlastními příjemnými prožitky, které nás pozvedly na duchu a naplnily štěstím naše blízké.
Škoda, že jsem to nevěděl kdysi dávno, kdy jsem nutně potřeboval titanové šrouby k převodníkům a o 5 gramů lehčí sedlovku ke kolu. Naštěstí jsem se vyléčil – pochopil jsem, že důležitější je mít KDY A KDE než na ČEM jezdit. Ty cajky jsem bez mrknutí oka rozdal….
Stejné je to se zmíněným pivem….neprožiji-li si den podle svých představ nebo alespoň jeho část nevěnuji něčemu, co mám rád, pak ani ta nejluxusnější značka piva precizně natočeného krásnou servírkou do nádherné sklenice ve stylové restauraci mi nepřinese žádný extra požitek, jako by nechávalo pachuť v ústech. Zcela jinak chutná pivo po návratu z hor, kdy se člověk po soumraku – celý zaprášený a utrmácený – vynoří z lesů a namíří si to přes louky nejkratší cestou do té nejobyčejnější hospody pod sluncem, kde drahé pivo nemá smysl prodávat….těžká židle zavrže o zašlapanou podlahu, unavené dosednutí a o chvíli později už chladím rozedřené dlaně o orosenou sklenici piva nesoucího značku, která se ve snobské společnosti nesmí vůbec vyslovit. Kouknu se přes toho zrzka z laciného kraje do rozsvícené lampy a mimoděk se usměju – barva bez výhrad. Prvních pár doušků….a…..nemůže chutnat lépe! Tom Atom..

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0075 SAM_1314 IMG_0017 VIRB Picture IMG_0108 IMG_0003 IMG_0006 IMG_0006 IMG_0010 DSC_2418 IMG_0047 IMG_0242 a (16)

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement