Rok 2015 mýma očima…..co víc k tomu dodat?! Snad jen poděkovat všem skvělým lidem za báječné zážitky v našich nádherných horách.
Video není bilancováním ani oslavou konce roku, vždyť rok je jen číslo….proč slavit něco, co přichází samo od sebe? Proč bouchat šampaňským a plašit psy petardami a rachejtlemi? Proč slavit příchod něčeho, o čem nevíme, jaké bude? Slavme třeba v květnu nebo v září, slavme kdykoliv se nám něco povede, něco se naučíme nebo pochopíme, něco si vybojujeme nebo se o to naopak podělíme, něco předáme či převezmeme, s něčím se smíříme, něco smysluplného vytvoříme….prostě neslavme číslici, jen se občas podívejme zpět, zamysleme se, poděkujme za vše, co nás učinilo lepšími či šťastnějšími, bohatšími na srdci i na duchu. Poděkujme za vše, za co cítíme potřebu poděkovat, víc doufejme než zoufejme…….snad bude mít toto video cenu alespoň pro ty, kdo se v něm uvidí…. Tom Atom..
Neděle, nuda jak v Brně a hrozná lenost co mě už přes měsíc poráží.. Ale nakonec se přeci jenom vykopu, beru pesany směr Kazatelna, podle mě nejkrásnější věž v JH. Po delší pauze jsem byl docela vyvalenej, když jsem stoupal čtyřkou nejištěnej, jo je to tak, trénink dělá mistry.. Ka. Foto uvnitř..
Zima roku 2015 je už třetí zimou-nezimou v řadě. A ta letošní je nejteplejší. Snad jen prozatím. Nejsem zastáncem teorií o globálním oteplování. Můžu se mýlit, ale věřím, že počasí a období se střídají v cyklech. Ovšem letošní rok šiřitelům strachů z projevů globálního oteplování hraje do karet….léto v Jizerských horách bylo extrémně suché, listí usychalo na stromech a rozpadalo se na prach, teď zase absence tolik potřebného sněhu a mrazu pro vegetační klid rostlin….krom dvou prosincových dnů, kdy rtuť teploměru atakovala záporné hodnoty ( viz video Pytlácké kameny ) je v Jizerkách teplo, jako by tu bylo na putovním táboře milion homosexuálů….lesy mimo značené cesty v okolí Oldřichova jsou pořád ještě liduprázdné, ale jindy za prosincových dní celkem tichý Kopřivník a Stržový vrch prochází davy turistů – není se co divit, velká část by jich tu nebyla, pokud by byla v provozu okolní lyžařská střediska a běžkařská magistrála. Kdo ví, jestli se zima umoudří a nakonec alespoň na pár dní napadne sníh….bylo příjemné na Štěpána si sáhnout bez rukavic na žulu, ale lesům a horám by bílé ticho náramně prospělo…. Tom Atom..
Podzimu pomalu zvoní hrana, ale dnů s klasicky zimním počasím je pomálu. 14. prosinec 2015 byl prvním, alespoň trochu mrazivým dnem, po deštivém a mlžném období. Nejlepší čas vyrazit do hor. Voda v loužích zmrzla a cesty, po kterých ještě před pár hodinami tekly potoky dešťové vody, se skryly pod ledovou skořápku. K Pytláckým kamenům jsem stoupal za azurové oblohy, ale z jejich vrcholu ( a později i z Jelení stráně ) už jsem mohl v přímém přenosu sledovat proměnu počasí. Nejprve zafoukal vítr a za chvíli se uklidnil. Potom začalo vytrvalé proudění, které přineslo chuchvalce mlhy a mraků. Citelně se ochladilo. Přes Bukovec se valila mračna stékala po jeho západní straně k Jizerce. Nebe hrálo odstíny oranžové, modré a šedé. Liduprázdno. Dokonce i Jizerka, která je – bohužel – v poslední době v obležení turistů, jen zářila do noci několika málo rozsvícenými okny, parkoviště prázdná, klid a mír…..ticho rušilo je ťukání mé kouzelné sukovice, která se dokáže proměňovat z hole na sebetyč ( selfíčkový držák na kameru )…. :-). Tom Atom..
Opět návrat ke krásným dnům roku 2015 – potoky a potůčky, kameny a kamínky….skvělé místo pro děti. Rád se dívám, když si naše děti hrají stejně, jako jsem si hrával já i moje žena – venku, v přírodě. A když zaplane táborák, to je teprve něco….s úsměvem vzpomínám, jak jsem vzal dcerku do Prahy. Jako Krokodýl Dundee zdravila v metru všechny lidi okolo, samozřejmě bez odpovědi….a potom v hračkárně, když jsem jí chtěl koupit nějakou maličkost, jen aby měla hezký den, chodila bezradně od regálu k regálu a nic nechtěla….to jsem na ni byl opravdu hrdý….málo platné, přirozeným prostředím našich dětí jsou zatím hory. Ale pokud se jednou rozhodnou, že chtějí do města, bude to jejich volba…. Tom Atom.. Video uvnitř..
VĚTRNÁ PÍSEŇ
Mám už takovou deformaci – v textu knih si všímám zajímavých obratů. Nemohlo mi tak uniknout báječné definování stavu, kdy se podzimní vítr prohání mezi štíhlými kmeny jizerskohorských buků, ohýbá je, kývá jejich korunami a les je naplněn burácivým zvukem doplněným o praskání větví. To pojmenování z pera Miloslava Nevrlého zní: „Větrná píseň letěla nad horami….“.
Galerka z dnešního lezení v ukrutném větru, jedna cesta a rychle do Dělňáku na polévku..
Video a report od Atoma se připravuje.. Foto uvnitř..
Ohlédnutí za prvními říjnovými dny roku 2015.
Pokud se zeptám dětí, kam pojedeme na výlet, řeknou: “HORY”. Myslí tím Jizerky, kopce, které je obklopují od prvních dní jejich života. Tam jim je dobře, nepotřebují nic víc než prostor, volnost, místa k prozkoumání, překážky k radostnému překonání. Svačina v batůžku a voda k pití….žádné hračky, žádná nutnost dětských hřišť a zábavních parků. Klacíky, šišky, listy – se vším si jde hrát.
