V noci z pátka na sobotu jsem se vracel v pozdních nočních hodinách domů, zaparkoval jsem před domem a chvíli sledoval noční oblohu. Tak jasné nebe s dokonale ostrými hvězdami jsem již dlouho neviděl. Příslib krásné nadcházející soboty….

…a skutečně, nový den se narodil – křišťálově čistý, s chladivým jarním vzduchem a brilantně ostrými výhledy, jaké bývají za říjnových dnů. Všude spousta ptačího zpěvu a program jasný: mazej do práce!

Nebudu popisovat, co vše se během dopoledne vyvrbilo a jak beznadějně vypadal  případný výlet do Jizerek, ale nebývalá shoda okolností, snad naordinovaná samotnou paní Štěstěnou nebo snad Bohem ( ať už jakýmkoliv ) mi umožnila zcela nečekaně navštívit místa, po kterých se mi už dlouho stýskalo. Navíc v doprovodu nadšených dětiček a spokojené Evičky a Luboše s Kristýnkou + Pancha s Yokinou.

Tisíc překážek najednou nemělo nad námi žádnou moc a my, neplánovaně a nečekaně, stoupali podél Černého potoka a dále Kozí stezkou k Hajnímu kostelu. Kluci házeli kameny do bouřících vod potoka, Fanynka přelézala každý kámen a hnala si to před námi s takovou energií a chutí, až to dojímalo.

Co víc přát? Voňavý jarní les, voda valící se přes balvany, děti nadšené z vyhlídky a my s Lubošem si nakonec vylezli alespoň jednu cestu a k potěše dětí slanili dolů.

U Hajního kostela jsme se museli rozdělit a Luboš s Kristýnkou šli napřed. Já s Evičkou a dětmi mizel z hor až za nastupující tmy a moc dobře mi na duši – krom samotného výjimečně krásného jarního dne – dělalo i to, jak statečně ti naši drobci makali nahoru i dolů a užívali si výlet do hor….

Už to tak někdy bývá – vše se jeví jasně dané a najednou se to sype. Jindy naopak jako zázrakem popraskají okovy beznaděje a my jen zíráme, jak vše pracuje pro nás….dnes jsem vůbec v horách neměl být a přesto jsem tam byl….díky za to všem těm „náhodám“. Jak zpívá Krucipüsk: „Správnej námořník doufá…..“ TOM ATOM..

Video už je ve střižně..

[Show as slideshow]