V sedle parkujeme o hodinu dýl a s pocitem, že máme půl roční zpoždění kvapně vyrážíme směr Lysé skály. Marně vzpomínám co všechno jsem do té ranní kaše rozmixoval. Samík i s batohem na zádech dupe jako kůň a ke Kovadlině dorážíme pár minut po ostatních. Láďa už má samozřejmě rozbitý základní tábor a rozdělaný oheň (pro hnidopichy – pouze autorova fantazie, to se v chráněnce nesmí! vole). Ranní sluníčko se po chvíli halí do mraků a všichni, kdož nepanují rozumem mdlým nebo mající sebou rodiče, se převlíkají do teplejších nohavic. Dan zůstal v kraťasech. Při ošetřování odřených kolen je prý nejblíže v životě k … , ale to se nehodí. Nechci se dotknout jeho přítelkyně a krom toho Vám do jejich orálního sexu nic není! Následuje suchý popis lezení: Jižní spáru (za 4) vytáhnul Dan Jizba a po něm i Mc Kagot nebo jak si teď vlastně říká. My ostatní, jako Lukáš, Caecorka, Samík a Hami jsme to dali na druhém fousu.

Následoval přesun ke Smrkovému kameni, kde jsme si ve stejném složení přeběhli Tu solus (za V). Kromě Hamiho, ten nelezl, ale nahoru se vyškrábal a nejmíň osmkrát ho musela Caecorka chytat. Za to díky, cítil jsem se v dobrých rukou. Ti silnější z nás, a né jenom kecama, si vytáhli ještě První plotnu (za VI). Před odsunem zpět ke Kovadlině jsme ještě navštívili Želvu a to Normálou (za III). Jedna z mnoha skal v Jizerských horách, ze kterých je, kvůli pozici slaňáku, těžší slanit, než na ni vylézt. Ale to už je takový náš zdejší folklór, se kterým je nutno počítat. Ostatně o život nejde, jenom o nepříjemnost, zvlášť pro začátečníka, za kterýho se považuju.

Dál už jen o Kovadlině a o tom jaká nám byla zima, když se dva nejmenovaní lezci rozhodli v pozdních odpoledních hodinách nastoupit do Traverzu apoštolů (za VIb).