Kovadlina a okolí 14.5. 2016

Je sobota ráno, prďola ještě spí a v hlavě mi rotuje jediná myšlenka. Jak udělat, abychom při společně stráveném víkendu uspokojili koníčky nás obou? Syn klasikova syna totiž okusil jen překližku a výlet do hor není, narozdíl od oblíbeného BMX parku, tím pravým lákadlem. Po snídani okouším nečekanou chuť vítěztví. Taktika přemlouvání bez úplatků vychází a my vyrážíme do hor. Proč rozmazávat 50 kilometrovou zajížďku do Liberce, když ty rukavice beztak potřeboval…. Cestou nabíráme Klasika (rozuměj – dědu Láďu) a vyrážíme směr Oldřichovské sedlo. Na horizontu pouze lehce přibrzdíme a Láďa zkušeně vyskakuje. Po dlouhých letech konečně využívá svou obratnost, nabytou celoživotním praktikováním gymnastiky, kterou v pozdějších letech nahradil Kámasútrou.

V sedle parkujeme o hodinu dýl a s pocitem, že máme půl roční zpoždění kvapně vyrážíme směr Lysé skály. Marně vzpomínám co všechno jsem do té ranní kaše rozmixoval. Samík i s batohem na zádech dupe jako kůň a ke Kovadlině dorážíme pár minut po ostatních. Láďa už má samozřejmě rozbitý základní tábor a rozdělaný oheň (pro hnidopichy – pouze autorova fantazie, to se v chráněnce nesmí! vole). Ranní sluníčko se po chvíli halí do mraků a všichni, kdož nepanují rozumem mdlým nebo mající sebou rodiče, se převlíkají do teplejších nohavic. Dan zůstal v kraťasech. Při ošetřování odřených kolen je prý nejblíže v životě k … , ale to se nehodí. Nechci se dotknout jeho přítelkyně a krom toho Vám do jejich orálního sexu nic není! Následuje suchý popis lezení: Jižní spáru (za 4) vytáhnul Dan Jizba a po něm i Mc Kagot nebo jak si teď vlastně říká. My ostatní, jako Lukáš, Caecorka, Samík a Hami jsme to dali na druhém fousu.

Následoval přesun ke Smrkovému kameni, kde jsme si ve stejném složení přeběhli Tu solus (za V). Kromě Hamiho, ten nelezl, ale nahoru se vyškrábal a nejmíň osmkrát ho musela Caecorka chytat. Za to díky, cítil jsem se v dobrých rukou. Ti silnější z nás, a né jenom kecama, si vytáhli ještě První plotnu (za VI). Před odsunem zpět ke Kovadlině jsme ještě navštívili Želvu a to Normálou (za III). Jedna z mnoha skal v Jizerských horách, ze kterých je, kvůli pozici slaňáku, těžší slanit, než na ni vylézt. Ale to už je takový náš zdejší folklór, se kterým je nutno počítat. Ostatně o život nejde, jenom o nepříjemnost, zvlášť pro začátečníka, za kterýho se považuju.

Dál už jen o Kovadlině a o tom jaká nám byla zima, když se dva nejmenovaní lezci rozhodli v pozdních odpoledních hodinách nastoupit do Traverzu apoštolů (za VIb).

Jako posluchač dvou hodin nepřetržitých nadávek, které se začali znatelně stupňovat s nástupem druholezce Mr. Kagota, můžu s jistotou říct, že cesta je to hnusná, prej mastná, zesraná od ptáků, se zarezlým kruhem atd… Cestu nakonec vytáhli/nevytáhli, ale asi i kvůli nám, nedostatkem pohybu zmrzlým. Přesto klobouk dolů, chlapi se s tím poprali a zvláště Dan tam za ty pracky vysel minimálně hodinu a to i ve chvíli, kdy ho svým předstartovním rituálem zkoušel vysmradit opodál kakající Lubomír. Byl to překrásně strávený den s partičkou super lidí a psů (Joki a Pančo), dík Vám všem…
Hami.

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0063 IMG_0054 hdr IMG_0048 IMG_0158 DSC_2867 IMG_0045 IMG_0295 IMG_0044 IMG_0043 DSC_0117 100_1115 IMG_0078

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement