NENÍ HLÍDACˇ JAKO HLÍDACˇ aneb paralelní sveˇty

Život by měl být pestrý, o tom není sporu. Měl by být mozaikou zážitků, chutí, vůní a vjemů posbíraných skrz všechny naše smysly.

Někdy se prožitky poskládají tak, že v krátkém časovém úseku ochutnáme zcela odlišné chutě a třeba jen do jednoho jediného dne se vměstnají zcela rozdílné události a pocity z nich.

Moje práce už je taková, že mě nutí hodně cestovat. A mým zvykem je, dávat si vše do rovnováhy. Mám-li tedy před sebou cestu někam, kam se netěším, dojdu před odjezdem nasát pozitivní energii do míst, která jsou blízká mému srdci.

Tak jsem před dvěma lety vměstnal do 36ti hodin Poledník a Svinské čelo, Prahu, Moskvu, Minsk a po návratu Srázy s výstupem – byť notně unaveným – na Zvon. Vloni se mi do jediného dne vešla toulka oblastí kolem Velké Jizerské louky a následný přesun k polárnímu kruhu, do finského Oulu. A letos?   O tom podrobněji:

Druhého května jsme se s Lubošem vypravili do oblasti Hlídačů Koutu s úmyslem přelézt všechny tři Hlídače a některé z okolních skalek. Je nošením dříví do lesa popisovat atmosféru jarních bučin za laskavého květnového počasí, ostatně snad je patrná z videa….Nikam jsme nespěchali, vše jsme volili podle momentální chuti a nálady – jak pořadí skal, tak cesty pro výstup. Kde jsme chtěli, tam jsme poseděli, poslouchali švitoření ptáků v korunách stromů a pozorovali celou škálu podob rašících buků, od nalitých pupenů přes první zelené štětečky až po rozvinuté světle zelené lístky. Svoboda. Jdeš kam chceš, nikým neomezován a necháváš do sebe proudit všeprostupující energii velkého nekonečna nebo snad přírody, stvořitele….

Dobře bylo u Hlídačů, ale při sestupu do údolí ale už mě v podvědomí hryzal neklid z cesty do země, jejíž jméno nebudu říkat, ale jen napovím, že je mi krajně nesympatická pro svou neutralitu ( lidově řečeno vychcanost vůči ničemu se nevyhranit a ze všeho těžit, ať jsou zdrojem zisků oběti válek nebo váleční zločinci ). Žulové Hlídače za pár hodin zaměním za hlídače z masa a kostí, ovšem chladnější než žula.

Po návratu ze zelených Jizerek jsem pospal sotva čtyři hodiny a už se přesouval na letiště. Odbavení v Praze ještě bylo v rámci běžných norem, stejně tak na přestupu, ale v cílové destinaci na mě drtivě dopadla podoba světa, kam se – bohužel – civilizace nezadržitelně řítí. Díval jsem se kolem sebe a věděl, že toto není místo, které míří do pr*ele, toto už je místo, které v pr*eli nezvratně je.

Všichni ve svých značkových oblecích chvátají na pracovní schůzky, jeden na druhého se neusmějí, protože se ani očima nepotkají, za běhu koukají do svých přiblblých chytrých telefonů, přes handsfree telefonují, takže vypadají, jako že trpí samomluvou. Čas rozplánovaný na minuty a všude kolem…ano…hlídači. Big Brother still watching you! Kamery i na záchodcích, každý tvůj krok je monitorován. Ukážeš pas, computer přechroupá biometrické údaje a schválí tvůj posun do další zóny, kam projdeš přes detekční rámy. Zuješ se, proscanují ti boty, zrentgenují sako, musíš před nimi zapnout počítač, stisknout tlačítka na hodinkách, otiskneš palec a z dlaní ti udělají stěr. Prošel jsi? Můžeš dál. Přes další detekční rám do další zóny. Kamery pořád nad hlavou. Chceš dětem koupit čokoládu? Ukaž letenku, pas, schovej si doklad, ukážeš ho při nástupu do letadla. K němu ale musíš dojít přes další zóny, turnikety, kontroly. Nelíbí se ti to? Smůla, tak necestuj. Chceš s námi letět? Vzdej se svých svobod! Neuvěřitelně se zvýšil počet kontrol. Uvědomíš si, že to není děláno jen pro tvé bezpečí, ale pro dokonalou kontrolu nad tebou. Dojde ti, že pro ně jsi potencionální pachatel teroristického útoku, tak se na tebe koukají. Programově ti nedůvěřují. Chtějí o tobě všechno vědět. Mobilní operátoři neustále detekují tvůj pohyb a ukládají tvou polohu, co kdyby….., nákupy přes platební karty na tebe prozradí víc, než myslíš. Jsou na to odborníci, co tě vyprofilují, zaškatulkují. Kam voláš, na jeké webovky chodíš, za co utrácíš, jak a kde vybíráš z bankomatu, kam cestuješ a proč….

Jsou to paralelní světy: svět ticha a svobody horského lesa a svět lidské civilizace. Koexistují vedle sebe, ale bohužel se civilizace stala normou a hory a lesy jen dočasným útočištěm pro ty, kdo nechtějí být 24 hodin v kuse monitorováni kamerami, dýchat vzduch propíraný přes klimatizace a před slunečním svitem se schovávat za skly se silnými UV filtry.

Zkrátka není Hlídač jako hlídač. Ten první, žulový, tě zve k návštěvě a na nic se neptá, jsi jen host v jeho tichém světě. Ten druhý, lidský, tě sleduje, nevěří ti, hledá, co je na tobě v rozporu s jeho protilidsky nastavenými pravidly a normami. Jsi-li v tak krátkém čase s oběma paralelními světy konfrontován, zažiješ hotový šok, ovšem zaručeně poznáš, kam patříš…..

Tom Atom

 

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

CIMG4858 PENTAX Image Image20026 102 DSC_0273 IMG_0112 IMG_0038 101_0142 DSC_2426 DSC_1462 IMG_0057 27709426_10208275098355744_4756810703092498459_o CIMG4919

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement