ZA SCÉNOU aneb komparzisti ve skalách

Byl to den jako malovaný. Dokonale čistý ostrý vzduch, že bylo vidět i za roh. Bez dalekohledu se daly ze Zásady pozorovat kopulující veverky na Krkonoších a pohled k Jizerkám také sliboval nevšední zážitky.
Bývalo by bylo dobré toulat se za takového dne sám jarním jizerskohorským lesem nebo si vybrat skálu s co nejlepším výhledem a tam lézt a pak se kochat. Ovšem bylo třeba něco jiného. Už i rejsci štrachající pod loňským listím, natož ptáčci cvrlikající v korunách stromů ví, že se něco chystá. Něco, co milovníky Jizerských hor potěší, něco, co ukáže naše hory z perspektivy exkluzivně patřící jen ptákům….zkrátka bylo třeba vyzkoušet techniku, která bude použita a to přímo v praxi a terénech Jizerských hor.
My s Lubošem jsme k tomu dělali náš díl práce – lezení po žule nahoru-dolů-nahoru-dolů-nahoru-dolů. I pro nás to byl nevšední zážitek, protože jsme lezci kochači, kteří jinak nelezou dvakrát po sobě stejnou cestou, natož třikrát. A teď to bylo třeba….
Setkat jsme se měli za časných ranních hodin u Smědavy: já, Luboš, Hanz a Andrew. V reálu bylo setkání následující: já a nikdo, prostě já čumící jak bulik u cesty a prozvánějící Luboše, kde s těmi hejsky je. Oni totiž, panáčkové, včera u ohně poněkud přebrali. A protože neměli dost, tak ještě ráno, místo odjezdu na sraz, sháněli další butilky destilátu, který jim včera tak chutnal. Když už jsem to chtěl pomalu vzdát, objevili si. Vytřeštěné ožralé oči, motorika pohybů na úrovni zběhlého smažky, jeden týpek růžové tkaničky v botách, druhý zase obří knihu v podpaží a v knize návody, jak lovit slečny všech věkových i váhových kategorií. Fajn. V takovéto bandě jsme vyrazili do skal. Luboš jen utrousil: „Vyvádět budeš dneska jen ty, já mám ještě dvojku v žíle….“. Nemusel mi to říkat, šlo to vidět i cítit….
Jakmile jsme ale dorazili mezi Kuří věže, jako by sám duch Muhu mávl kouzelným proutkem a najednou vše fungovalo, všechno mělo svůj smysl a řád. Hanz – ať už má tkaničky jakékoliv ( ve skutečnosti ne že by na tom vůbec záleželo ) – najednou přesně věděl, co dělá: výběr místa pro záběry, nastavení techniky, pokyny pro nás jak od Spielberga: nahoru-dolů-nahoru-dolů, otočit, nekoukat, nesmát se, usmát se, otočit se, stoupnout si nejištěný nad díru jak do pekla, přežít, usmát se, otočit se, dolů-nahoru….a my s Lubošem plnili příkazy. Andrew zatím se svojí technikou pořizoval záběry, nad kterými jsme později slintali blahem. Zatím vám je ale neukážeme.

Takže i když se celá akce rozjížděla ztuha, nakonec nelze den hodnotit jinak než pozitivně: úžasné místo za mimořádného počasí, krásné lezecké cesty a z vrcholků skal výhledy beroucí dech. Příště už Tkanička s Knížkou budou vědět, co mají v jizerskohorských lesích očekávat a jsem skálopevně přesvědčen, že odvedou práci, ze které zůstaneme paf. Oni totiž, i když vypadají a oblékají se trochu nejizerskohorsky, umí svoji práci skvěle! Máme se všichni na co těšit….
Tom Atom.

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

DSC_1109 108_9511 img_2047 IMG_0068 DSCN3926 IMG_0111 IMG_0084 IMG_20160421_163718 IMG_0254 IMG_0041 SAM_1257 IMG_0015 20140413_154008

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement