Ano, někdy se to tak povede, jako nám o víkendu. Sobota sraz v BS, Dan, Lukáš a Ich. Volba byla jasná, směr Polední stěna. Najednou Lukáš čumí do mobilu a prej za 40 minut má přijít bouřka jako kráva. OK. Rozjeli jsme sázky a čekali. Bouřka opravdu přišla a my se rozhodli vyrazit na Hejnickou pouť s tím, že půjdeme v neděli. A to bylo špatné rozhodnutí. V 15:00h už Dan nemohl mluvit a Lukáš po dobrých travách měl už prožranou minimálně pětistovku. Bylo jasné, že se musíme dát na rychlý ústup, nebo z lezení v neděli nic nebude. Nepovedlo se, v 23:00h všichni v BC úplně našrot. Lukáš vzdává a odjíždí domů posledním vlakem.
Nedělní ráno je pekelné. Kocovina, kocovina, kocovina. V 14:00h se nám podařilo vyrazit na Kazatelnu. Dohoda byla, že dáme Čihulovu údolku a zakončíme víkend. A zase to nevyšlo. Já jsem se posral hned, když jsem se na stěnu podíval a Dan po pár metrech taky vzdal. Nahoru jsme se dostali čtyřkou, která byla toho dne naším maximem jak fyzicky, tak psychicky. Cestu, kterou normálně lezu sólo, jsem tentokrát musel zajistit dvěma frendy, prostě peklo. Nakonec jsme se sbalili, rozloučili v dobrém a šli na houby.
Co z toho plyne. Pokud si chceš pořádně zalízt, tak lemtej s kámošem mírou a jak říká od neděle Dan, nehul do toho, vole. Hore zdar. Luboš