ISTRIE 2016

Po roční pauze opět výlet na jich na Istrii. Už pár let při cestě k moři děláme s Kristýnkou zastávku v Triglavském národním parku. Letos jsme dorazili na místo a chcalo a chcalo, takže jsme přespali a ustoupili dále na jih k moři nasolit organismus. Chtěli jsme se ubytovat v kempu, kde jsme byli před šesti lety, na recepci jsme zjistili, že svět se posírá čím dál tím víc. Kdysi levnej kemp se změnil na 4hvezdičkovej a ceny jak za apartmán.,, máme obytnou dodávku, serem na ně“. Našli jsme krásnej flek u moře kde už stáli bratři z NDR, ptáme se jich: „U moře se nesmí kempovat na divoko ne?“ „Ha ha, my tady nekempujem, ale parkujem.“ Jasně a parkujem vedle nich. Po krásném večeru a ránu vyrážíme směr Limsky kanal protáhnout se na zajištěných cestách. Tyhle venkovní tělocvičny mě neberou, ale lezení na skále jen v trenkách se nám v ČR moc nepovede. Po stráveném dni na skalách přemejšlíme co dál,, co kdybychom přejeli ostrov na druhou stranu do Koromačna, tam to bylo super, zastrčenej kemp daleko od civilizace, a bude tam super potápění?“ Ok, jedem. Když jsme dorazili k závoře kempu, tak koukáme že stará chata recepce je pryč a místo ní stojí moderní budova, no do prdele, to bude 5hvezdiček. Příjemná paní na recepci nám zděluje ceny, které jsou stejné jaky před lety, kdy jsme tu byli naposledy, paráda. Po pár dnech kempování se shodujeme na tom, že už nikam necestujem a že zůstanem na místě, dokud nás to neomrzí nebo dokud nedojdou prachy. Pak už jen následoval můj nejoblíbenější stereotip, snídaně, potápko, oběd, zevlink, pivko, potápko, véča zevlink doutník pivko.. Luboš.

A teď jak to bylo doopravdy: ráno – dlouho nic, snídaně na stole, voda na kávu se vaří – stále nic, … no do prdele, to snad není možný, čtyřicetdva štípanců od komárů za jednu noc – Luboš se v rám ci ranní hygieny nad stolem se snídaní zlije protikomářincem od hlavy až k patě, na povrchu čerstvé kávy se objevují hezká barevná kolečka, ale konečně snídáme. Luboš se chce zbavit bodanců, proto bere nůž a po posouzení svého zdravotního stavu přísným okem obecního veterináře jeden po druhém kopečky nateklé kůže odřezává. Zákrok se povedl, vypadá to teď moc pěkně. Potápko-Luboš sice během svého lékařského zákroku ztratil asi půl litru krve a jeho ruce vypadají jako po mazlení s hodně vytočenou kočičkou, ale toho neodradí od toho, aby se nasoukal do svého oblíbeného neoprénového oblečku a šel hrát milovanou hru na tuleně, někdy se přidávám, abych mu z ploutví odstranila usazující se sasanky a řasy. Oběd, pivko se ztrácí mrknutím jednoho oka, ale to už Luboš mizí v útrobách dodávky chystaje se upadnout do každodenního hodinového komatu. Potápko, pivko, doutník, véča, pivko, pivko, pivko, šipka do dodávky, noc tentokrát bez štípanců – koupili jsme totiž dva, sice ne moc prodyštné, ale za to docela velké, šátky. Pomocí důmyslného spojení síť u stropu+šátky+kolíčky vzniká pod Lubošovýma rukama unikátní systém ochrany před komářím bodnutím. Sahá pouze po prsa a vine se těsně kolem hlavy a ramen, takže pohyby jako přetočení na bok, podrbání na nose a podobné vylomeniny jsou zakázány, ale hurá, ráno už jen tři bodance na kotníku. Luboš se decentně stříká protikomářincem, na čerstvé kávě se dělají hezká barevná kolečka, já opravdu nechápu, proč už tu dávno nebydlíme. Kristýna.

NA VIDEU SE PRACUJE!!!

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

img_2577 DSC_1468 100_4024 100_1105 IMG_0110 IMG_0104 IMG_0011 IMG_0063 3 DSC_2427 OLYMPUS DIGITAL CAMERA DSC_0203 IMG_0085

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement