SLUNECˇNÍ STEˇNA

Bylo nebylo, konečně se protnulo volno tří z nás, abychom mohli společně vyrazit na žulu do jizerskohorských – tentokráte sluncem prozářených – lesů. Luboš, Dan a já. V takovémto složení jsme v horách ještě nebyli. A takovou premiéru je třeba pěkně oslavit.
Přemýšlel jsem nad dortem nebo lahvinkou něčeho dobrého do hrdélka. Ovšem pak se mi v hlavě zase probudil ten zlý Tomáš. A nebude dort! A nebude lahvinka! Sviňárna bude! Dan s Lubošem někde za rohem probírali vliv žížalího kýchnutí na rychlost otáčení měsíce Saturnu a Danův batoh ležel tak smutně na trávě….
Potom rychlé frk-frk a už jsme se prodírali houštinami v okolí Paličníku. Dan nezaostával, byť mi to bylo divné. Na druhou stranu nikdy jsem neviděl nikoho tak nafrčeného z houbaření. Lítal od hřibu ke hřibu i s tím svým batohem na zádech, výskal a neznal únavu. Jako by vyšňupal koksu co se do pytlíku od mouky dvounulky vejde.
U Květnové skály jsem našel největší hřib svého života. Ani kdybych stál tehdy na dohled od Hirošimy, tak velký hřib bych vidět nemohl. Nevěřícně jsem jej otáčel ze všech stran – hřib tlustý jak mexický drogový padre.
Seběhli jsme ke Sluneční stěně. Luboše zachvátil typický stěnový reflex a Yokinu zase nezvladatelná chuť produkt Lubošova stěnového reflexu sežrat. Nevím, odkud má ta jinak milá fenka okoukaný zvyk požírat exkrementy a ještě se  tou hnědou tlamou usmívat na lidi okolo. Můžu se jen domnívat. Ale předci říkali: „Jaký pán, takový pes….“.
Pak to přišlo. Dan svýma naběhlýma prackama otevřel batoh a ejhle, pod horní chlopní cihla. Smál se, ale ještě nevěděl čemu. Lámal se v pase a pak dodal, že ho to dohnalo, že sám toto nedávno parťákovi udělal. A myslel, že tím je odbyto. Nebylo. Zanořil ruce hlouběji do batohu, vytáhl sedák a tu máš čerte pírko, v batohu žulový šutr, dobrých pět kilo mohl mít. Dan nevěřícně koukal a pak se rozesmál.
Já se nesmál. Maminka mě vychovala tak, abych se cizímu neštěstí a hlavně outsiderům nesmál, abych měl pro ně pochopení, abych rozuměl tomu, že zkrátka nemají ze všeho rozum. Všichni víme, co znamená rčení o nošení dříví do lesa a snažíme se to nedělat. Ovšem Dan ono pověstně počínání rozšířil o tahání žuly do Jizerek. Zkrátka je to chlap silák a jestli má batoh o dvacet kilo víc, to mu je fuk, hlavně že rostou houby.
Rozpumpovaný Dan si potom vyvedl jednu hezkou nejmenovanou cestu na Sluneční stěnu, skálu s doposud nádhernými a neodrbanými krystaly. Luboš za ním na druhém a já tu oslí karavanu uzavíral. Podání rukou na vrcholu a pak už jen lenivé pohledy do moře lesů koupajících se v letním slunci. Žlutá záře přecházela do oranžové a při naší cestě zpět do údolí se nad krajem rozehrál snad nejkrásnější letošní západ slunce. A nebylo to jediný trumf velké nebeské hry. Nad hory se za pár chvil vyhoupl dokonale ostrý měsíc, den po svém úplňku. Putoval pak se mnou přes hory od severu k jihu. Má kliku, ten frajer nebeská, že se ho se zimní uzavírka silnice přes hory týkat nebude…..Ale zatím je léto a tak si ho užívejme tak jako děti base campovou jam session.
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0031 DSC_2469 IMG_0105 DSCN3935 IMG_0148 DSC_1415 fran. capka (6) 474 IMG_0088 OLYMPUS DIGITAL CAMERA CIMG4880 IMG_0010 IMG_0026

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement