Jizerské hory Pohovka – video

POHOVKA aneb přijdou ty dny….

Pomalu nadchází, přišly s pozdně probuzeným létem a pozorné oko již o nich nějakou dobu ví. Hlásí se zprvu nenápadně, ale jejich čas nezvratně nastává. A já jsem za ně rád! Ptáte se, o čem to mluvím? O dnech barvícího se listí! A to je v jizerskohorských bučinách nesporně jeden z vrcholů dramatické tvorby jejího veličenstva Matky Přírody. Na podzimní paletu barev si ještě počkáme, ale změny už jsou uvedeny v pohyb, zatím pomalý, ale nezastavitelný.

Šedé myši, jak říkám těm, kdo hlavu k lesům neobrátí, k noční obloze oči nepozvednou a srdcem se dívat nesvedou, to netuší, rozpolceně se radují ze slunečních dní a zároveň žehrají na nesnesitelné vedro. Vyslechl jsem takové hovory. Prý že se konečně to prochcané léto trochu vylepšilo….jenže to horko….hnout že se nedá, z člověka že se pot jen řine a nejlíp někam ZALÉZT.

Jasně, ZALÉZT….myši si ZALEZOU do svých děr a naše ZALÉZT znamená zmizet do hor. A jak tak stoupáme ke skalám a očima hladíme naše Jizerky, už to vidíme. Nadchází! Přebírají vládu nad krajem. Dny barevného listí….první tóny žluté se objevují při pohledu na lesy, které ztrácejí svou letní sytou zeleň. Slunce možná rozpaluje kraj pod horami, ale tady je příjemně. Lehký vánek proplouvá mezi stromy spolu s námi, blížíme se ke skalám. Jejich žulové stěny jsou rozpálené sluncem a teplem sálají. Je to ale příjemné teplo, kdyby ho tak šlo nasušit trochu na chvíle, kdy přituhne. Jasně červené jeřabiny září v korunách jeřábů a potvrzují, že léto se chystá ukončit své panování nad horami. Vydá ze sebe to nejlepší a pak už si podá ruku s podzimem.

Nádherný pozdně srpnový den a večer doposud prosycený hřejivými letními vůněmi jsme prožili pod Frýdlantským Cimbuřím – na naší oblíbené Pohovce. Den, který stojí zato všemi smysly vnímat. A právě když jste v nejlepším, navíc v místech, odkud dolů neslaníte, začne pod skálou neodbytně vyzvánět mobil. Jeho zvuk se zabodává do těla jako rezavý nůž a rýpe se v ráně. Přicházíte o klid, za kterým jste přišli. Vyzvánění neustává, hovor za hovorem, tušíte průšvih. Naladění na vnímání přírody je pryč, dojde i na sprostá slova, spěch na skále k místu, odkud bude možno nechat se spustit. Najednou hektika.

Luboš s Danem dolézají cestu, já řeším problém a mám vztek. Provolávám tisíc lidí, organizuji nápravu něčeho, co se druhým nepovedlo. Bublám, mám chuť tu odpornou věc rozdrtit kamenem, ale neudělám to – mobil je jako oheň, dobrý sluha, ale špatný pán. Okysličený mozek nachází řešení, mobil může zmizet z očí. Dolézám za Lubošem a Danem právě včas. Slunce zapadá za obzor a napětí mizí spolu s ním. Zase je dobře. Ostatně, tady je vždycky dobře….smířlivě přijímám fakt, že ten ďábelský vynález, mobil, mi sice dnes vzal v horách kus pohody, ale může nastat den, kdy naopak budeme vděčni, že jej máme. Přesto, kdybych si mohl vybrat, zvolil bych technologický posun zpět do časů před vynálezem mobilu. Tehdy končila pracovní doba odchodem z práce a zbytek už byl jen váš čas.

Přeji vám, aby těch rušivých vlivů, které vám berou klid, bylo co nejméně. A i kdyby ne, přesto si udělejte čas a pozvedněte oči k horám, ty dny přicházejí….

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

8 IMG_0036 IMG_20160421_192822 IMG_0078 IMG_0042 IMG_0118 IMG_0098 IMG_0006 101_9308 DSC_1460 IMG_0062 IMG_0044 100_1991

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement