JIZERSKOHORSKÉ NÁBOZˇENSTVÍ

Všímáme si toho s Lubošem oba. Možná nejsme nejchytřejší, ale často mezi sebou vedeme „chytré“ řeči. A jedním z témat bývá víra. Ne, nebavíme se o tom, kdo je věřící, to je ostatně hodně niterní záležitost a pohled na to, co vírou skutečně je a zejména co či kdo je Bohem, se může značně lišit člověk od člověka. Ovšem často sklouzne řeč ke slovům, jako je KARMA, REINKARNACE, KARMICKÝ DLUH. Podotkněme, že většinou v hodně nevážných souvislostech, spíš jako vtip, ale za každým vtipem bývá vážné pozadí. Ostatně vtipy nezřídka vznikají ve chvílích, kdy člověk s něčím bojuje, vtip bývá dekompresí vážných situací.

A tak se bavíme. Myšlenky tečou okysličenou hlavou, šlapeme vzhůru do skal, kolem nás hluboké přenádherné jizerskohorské lesy, bublající potoky s vodou zbarvenou rašelinou, hledající si cestu mezi žulovými balvany dolů do údolí. Víme to, sám náš život ty jizerskohorské potoky připomíná: někdy plyne hladce, jindy narazí na překážku a tu musí překonat, občas s sebou strhne všechno, co se mu postaví do cesty, jindy kličkuje a hledá směr. Prudký spád střídá uklidnění. Potok a život jedno jsou, snad je potok alegorií života samotného. Život a smrt – věčné téma přírody – je v našich horách stále živé díky množství pomníčků, které na svých toulkách míjíme.
Oukej. Neodbíhejme od tématu. S Bohem to můžeme mít, jak chceme. Pro někoho je Bůh jako přísný táta se zdviženým prstem, pro jiného kámoš, který poradí, nevyčítá, nehodnotí. Někdo si Boha představí jako vousatého kmeta, jiný zase neperzonifikuje a Bůh je pro něho ukryt v každé kapce vody, každém jednom nadechnutí vzduchu do plic, v každém lístku či stéblu trávy.
Čteme, zajímáme se, pátráme. Kdo ví, třeba i to lezení po horách a skalách je o kontaktu s Bohem, protože on je přeci v každém z nás a my jsme sebou samými právě tehdy, když opustíme rušivou civilizaci a někde v srdci přírody si svádíme svůj soukromý boj se svým strachem a schopnostmi, k čemuž nám slouží ty naše úžasné jizerskohorské skály. Pak, dopadne-li to dobře, sedíme na jejich vrcholu a necítíme se být vítězi nad zdánlivě mrtvou horninou, ale naopak vnímáme to, že jsme částí celku, jehož rozměr nám uniká. Stačí se tiše dívat do krajiny v hloubce pod sebou a právě tam pak pociťujeme klid, mír a také vděčnost.
Víme, že je spousta náboženství, každé má něco, co nám je blízké a naopak něco, co cítíme jinak. Hledáme. Stejně jako se hledají linie po skalách, hledá se i linie života a opora ve víře. A tak se nám tu rodí takové naše – zcela neoficiální – JIZERKSOHORSKÉ NÁBOŽENSTVÍ. Je to vlastně sbírka jednotlivých extrahovaných principů víry různých náboženství, které rezonují s našim cítěním. Chcete snad namítnout, že jsme parchanti, kteří vyzobávají rozinky z koláče a z víry si berou jen to, co se jim hodí? Kdo ví, možná máte pravdu a možná jen o víře méně přemýšlíte a pro samé přijímání zažitých dogmat nehledáte vlastní směr.

Luboš je opravdový guru tohoto našeho nového směru. Ne, není to žádný sektář, jen ví, co se mu líbí a to přijímá do svého života. Je to takový budhisticko-přírodní šaman líznutý woodoo a křesťanskými principy, mistr EXTRAHOVANÉHO NÁBOŽENSTVÍ. A tak dle Luboše on bude v příštím životě vyšší bytost a už se na to chystá, já budu reinkarnován do koně nebo do tlusté blbé ženské z paneláku a zcela nejhůř ( a nebo snad nejlíp? ) na tom budou ti, kdo si při lezení v Jizerkách lžou do kapsy. Prý že dokud se nenaučí občas si přiznat, že na nějakou skálu či cestu nestačí, či na ni vylezou nefér způsobem, budou nuceni i v dalších životech tady lézt do zblbnutí, dokud to nepochopí. A až to pochopí a přijmou, potom odletí za Lubošem tam, kde se vnímá jinak, lépe, věčně.
Já se v tom tedy plácám. Zřetelně a neodvolatelně říkám, že v dalším životě chci zase žít tady, v Jizerkách, nejlepším místě ve vesmíru. A klidně tu můžu malovat obrazy, skládat hudbu, jen tak chodit a kochat se, být obecním blbcem nebo lézt. Je mi fuk, jestli v téhle zemi bude vládnou nějaký kretén, ti byli vždycky a připomínají masařky, které sedají na hovno jménem MOC a rozumný člověk se hovnu vyhne. Tedy stejně bych mizel do hor, pryč od nepodstatných věcí. Je mi jedno, jaké náboženství tu bude oficiálním, protože stejně si budu věřit v to, v co budu chtít. Jen tu nebudu mít toho svého kámoše. Ale nebudu sobec, budu vědět, že on už je vyšší bytostí a je mu dobře a snad se na mě kouká, jak se snažím vše pochopit a dělat tak, abych za ním také někdy odfrčet. Ale dva až tři životy bych si v Jizerkách ještě dal.
P.S. Luboš má také svého parťáka na práci v lese – Slávka. Slávek si nemyslí, že Luboš bude v příštím životě vyšší bytostí. Naopak se domnívá, že Luboš bude reinkarnován do sloního penisu. A až prý Slávek uvidí v ZOO slona s přirozením v akci, řekne si: „Hele, Luboš….ahoj, kámo….“.
Tom Atom 2016

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0051 IMG_0119 IMG_0023 102_2684 IMG_0055 DSCN4826 CIMG4754 101_0350 IMG_0071 100_1156 IMG_0065 IMG_0097 DSC_2578

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement