POLEDNÍ STEˇNA – video

MĚSÍČNÍ CESTA na Polední stěnu
Posedáváme u paty Polední stěny, vzduch jako v prádelně a propocené hadry na nás neschnou. O slovo se hlásí opravdový hlad až je člověku slabo, ale my se smějeme, všechno nám přijde vtipné jak po pěkně buclatém jointu, zkrátka máme v p*či.
Aby ne, právě se radujeme z přelezené Měsíční cesty, vyhlášené jizerskohorské parády z dílny Tomáše Melichara a Miroslava Machoviče. Název této lezecké cesty odkazuje na stejné datum svého vzniku, jako se datuje první stanutí člověka na Měsíci. Všichni víme, že přistání na Měsíci na sebe už léta nabaluje konspirační teorie o velkém americkém podvodu. Ale v případě jizerskohorské linie jménem Měsíční cesta nikdo o jejím zdolání nepochybuje.
Zato my jsme ještě vloni pochybovali o tom, že si ji spolu s Lubošem přelezeme. Tehdy jsme za krásného podzimního dne vylezli na Polední stěnu Starou údolní cestou a trochu se zasnili, že by bylo krásné si Měsíční cestu vylézt. Tenkrát jsme si ale uměli představit pouze variantu s někým, kdo nám cestu vytáhne.
Jenže letošní léto míchalo svými kartami v náš prospěch tak, že jsme si začali tahat samá esa, aniž bychom je očekávali. Nestresovaní velkými očekáváními a už vůbec osobními ambicemi jsme si zkrátka začínali dělat radost těžšími cestami, protože nám to zrovna šlo. No a aktuální příznivé rozpoložení nám ( a řeknu, že hlavně Lubošovi ) dovolilo si na Měsíční cestu hezky ve dvou troufnout.
Byli jsme připraveni i na variantu, že to zapytlíme. Řekli jsme si, že než páchat nějaké nekulturní zhovadilosti ve stěně, jen abychom si mohli cestu odškrtnout, raději pokus odpískáme. Nebylo to ovšem třeba a já jsem přesvědčen, že tomu pomohl právě náš přístup bezambičního lezení pro čistou radost. Podařilo se a i když jsme se nadřeli, prošli jsme cestu bez stresu a nekomfortních okamžiků, ve vyloženě pohodovém naladění a rozpoložení. Polední stěna nám zase připomněla to, že my si s Lubošem při lezení nemůžeme radit. Kde on leze stěnou, já se raději zavrtám do spáry nebo komína, kam on musí pracně nastoupat, tam svou pavoučí rukou dostanu. Kde se on musí štrachat spárou a dávat do ní jištění, tam já můžu jít pohodlně venkem a pro jištění si šáhnu, ani nemusím ruku příliš natahovat. Kde on se vejde pod převis, tam se já neposkládám. Musíme lézt jinak, přesto to vzájemně šlape.
Balíme pod nástupem cajky, hlad jsme zahnali, voda došla a my se pořád smějeme. Za posledních pár dní Údolka na Nos, těžší cesty na Pohovce, teď Měsíční. Padají VI-ky a VIb-čka.
Luboš říká: „ Jestli nás náhodou někdo na Kagotovi sleduje, tak si musí říkat, že jsme fakt dobrý…..a nebo že máme v p*či…“
„ A nebo že jsme úplně blbí. Případně kombinace toho, že máme v p*či a k tomu jsme úplně blbí.“ Dodávám.
A za tímto názorem si vlastně můžu stát. Že bychom byli tak dobří, to asi fakt ne, to jsou jiní páni lezci, ale my prostě máme tak v p*či, že do těch strašáků nalezeme a k tomu jsme tak blbí, že nám nedochází, že jsou nad naše možnosti a v té své prostotě to nakonec vylezeme…..
Zkrátka blbost je dar pro blbce samotného a trest pro jeho blízké….
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0051 101_3622 IMG_0359 102_0198 IMG_0109 IMG_0200 VIRB Picture IMG_0149 IMG_0012 100_3662 170720141795 IMG_0041 DSCN3888

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement