Pozdní září na Stržáku.
Stržový vrch se proměnil. Na Hemmrichu se ještě nedávno parkovalo zdarma a moc aut tam nestálo. Dnes? Napřažená ruka výběrčího parkovného se ti cpe do auta i přes zavřené okénko. Místa na parkování přibyla spolu s počtem těch, kteří míří do hor a velmi často právě na Stržák. Je blízko Liberci i příjezdovkám od Prahy….a kult přírody živený outdoorovými řetězci funguje skvěle. Víkendové dny a slunečná odpoledne obecně jsou okamžiky, kdy se Hemmrichu vyhýbám. Je tam na mě moc živo – cvrkot jak na hřbitově o dušičkách. Ale dopolední hodiny za všedních dní, to je pořád ještě tak, jak se mi to líbí. V pozdně zářijových lesích neslyšíš jekot týpků vypuštěných do přírody. Ťukání ptáčků dobývajících se na bukvice jen dokresluje – dnes už vzácnou – poklidnou atmosféru místa. Pořád jde ještě zmizet v bludišti skal a balvanů a tam potkat maximálně stejně naladěnou duši. Takže není tak zle. Lesy žloutnou, na obloze krouží krkavci a nechávají se nést vzdušnými proudy. Oříšky z otevřených bukvic za nezaměnitelného zvuku dopadají na suché listí při každém závanu větru – a ten už chladí. Stačí pár chvil, třeba v pracovní pauze, a zase je na světě dobře…..a mimochodem, proč parkovat na Hemmrichu….krajnice jsou široké….
Tom Atom