ROVNÁTKA NA KEDLUBNU aneb krystalicky čistý den v Zahradní stráni
Nechci se opakovat, ale nemůžu jinak. Jizerské hory jsou duševním sanatoriem. Co hor jsem už prochodil na různých kontinentech, ale cítím to jen a právě tady. A více lidí mi to již potvrdilo.
Rok 2016 byl rokem na houby. Tedy myšleno na houby bohatým, zkrátka houbařským. Nejedna z výprav do jizerskohorských skal skončila otázkou: „Kam s nimi?“
Zaplavilo nám to internet….Adam Ondra, Adam Ondra, big wall, Dawn Wall, Adam Ondra. A já se ptám, co to ku*va je?!
JIZERSKOHORŠTÍ PÍSKOMILOVÉ aneb ohlédnutí první
Práce, práce, práce….listopad mě zastihl v režimu, kdy se doma ani neohřeju.
Potápění na nádech je pro mě činnost, u který opravdu relaxuju, ten stav beztíže je hrozně návykovej. L. Video uvnitř.
Podzim je čas proměn a pro mě zároveň měsíc neklidu. Příroda se mění před očima, listí se barví, později opadává, mlhy střídají jasné dny, jen ten zmíněný neklid trvá –
A zase bylo krásně hnusně, chladno a mokro. Ale my jsme vyrazili s Lubošem dolézt pár vymyšlených cest na Geronima a Teepee.
Pamatujete si, když jste poprvé – a hlavně sami, bez rodičů – vyrazili na výpravu do lesa? Vzdalovali jste se od domu, neřídili jste se žádnou mapou ani značkami a měli jste pocit, že jste objevili novou neznámou zemi. Každý krok byl dobrodružství a to známé cestovatelské lechtání u pupku zvěstující báječné objevy se poprvé přihlásilo o slovo.
.jpg "VIRB Picture")
