JIZERSKOHORSKÉ ZTRÁTY A NÁLEZY aneb Gregor, Geronimo, Teepee

Pamatujete si, když jste poprvé – a hlavně sami, bez rodičů – vyrazili na výpravu do lesa? Vzdalovali jste se od domu, neřídili jste se žádnou mapou ani značkami a měli jste pocit, že jste objevili novou neznámou zemi. Každý krok byl dobrodružství a to známé cestovatelské lechtání u pupku zvěstující báječné objevy se poprvé přihlásilo o slovo.
Takto jsme prolézali lesy v okolí domova a později kdejaký kout – hlavně a nejraději Jizerky. Žádná rokle nebyla dost strmá a žádný terén dost neprostupný. Čím větší „džungle“, tím lépe.
Jakmile se ale výpravy do Jizerek staly výpravami lezeckými, objevování ubylo. K většině skal cestu notoricky známe ( radost z vnímání krajiny nám to však neubírá ), pro přístup k dalším stačí letmé nahlédnutí do horolezeckého průvodce a ovšem, u skály pak zkoumání plánků skal už důkladné.
Chybí tomu moment překvapení a pocit z objevování. A tak jsme se vydali do míst, která jistě nejsou neprobádaná a nepochybujeme, že tu spousta lidí – a nejen lezců – mnohokrát brousila. Neměli jsme v úmyslu pojmenovávat skály a tvořit cesty na ně. Naší motivací není ani jméno uvedené v nějakém případném budoucím novém průvodci. Ale protože se nám samotným v prozkoumávané oblasti líbí, rozhodli jsme se, že těm, kdo také hledají v Jizerkách ještě něco „nového“, napovíme.
Luboš je v tomto směru jiný než já. Pojmenovat si skálu, vymyslet na ni linie a pak si to celé zakreslit a poslat někam na ÚV ke schválení, mu dělá dobře. Vlastně tomu věnuje celý podzim. Já jsem jen takový přicmrndávač. Když se mi nechce zrovna jít sem dodělávat cesty, tak se projdu jinde. Protokol bych netvořil ani neposílal, ale když se na nějaké cestě s Lubošem podílím, tak mu nebráním v jeho snaze o legalizaci lezeckého objektu.
Přelom října a listopadu nás ale i přes značnou nepřízeň lezeckého počasí zastihl v rozpoložení, kdy nám dotek se žulou vyloženě chyběl. 29. 10. jsme jen tak se psi prošli náš „nový“ terén v Malém Štolpichu. Luboš mě poprvé dovedl k Bráně pekel, kde jsem doposud nebyl, ač je to kousek od Rauschekovy cesty, po které jsem šel už tolikrát… ( v tom spočívá kouzlo Jizerek ). Brána pekel je úžasný skalní útvar, jen mi je trochu líto toho jména, protože ať Bránu procházím z jedné či druhé strany, vždycky vyjdu v ráji….
Stát pod monoblokem Morion je zážitek sám o sobě. Fascinující kus žuly! Všude okolo spousta skal a skalek, které asi na jméno teprve čekají, pokud ho vůbec kdy budou mít.
Prvního listopadu jsme se do oblasti vrátili vylézt dvě nové cesty na Geronima, skalku, kterou Luboš pojmenoval a linie předem naplánoval. Les zmoklý, prokřehlý, ale nám to nevadilo. Kdo ví, kdy hory zapadnou sněhem a když je čas a chuť, jde se. Nepříznivé počasí není jen pro zlost. Lezení najednou vypadá úplně jinak a vůbec ne hůř. Nohy nedrží a kloužou, ruce celé hnědo-zelené, voda kape za krk. Radost z vylezené cesty je umocněna těžšími podmínkami, les má ponurou atmosféru, vítr se prohání mezi stromy…..krásně nevlídný jizerskohorský podzim.
Vracet se domů do tepla je radost, teplý čaj chutná jako mana nebeská. A když se podíváš z okna na mlhu valící se přes hory a déšť zabubnuje na parapet, je ti dobře po těle i na duši. Každý nový kousek hor, který poznáš, v sobě nese ztráty i nálezy. Objevíš místa, na kterých ti spadne čelist a jen si vychutnáváš pocit, že tu jsi. Ztratíš ale zase kus neprobádaného kraje a protože víš, že jich ubývá a nové nepřibydou, kdesi v srdci cítíš, že je to zároveň ztráta.
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

img_2023 IMG_0022 DSC_0047 DSC_0822 101_9357 100_1281 IMG_0058 hdr _a (8) IMG_0033 IMG_0132 IMG_0018 DSCN3852

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement