ROVNÁTKA NA KEDLUBNU

ROVNÁTKA NA KEDLUBNU aneb krystalicky čistý den v Zahradní stráni

Nechci se opakovat, ale nemůžu jinak. Jizerské hory jsou duševním sanatoriem. Co hor jsem už prochodil na různých kontinentech, ale cítím to jen a právě tady. A více lidí mi to již potvrdilo. Genius loci tu měrou vrchovatou promlouvá ke všem, kteří chtějí naslouchat, vidět a cítit….a možná promlouvá i k těm, kdo poslouchat vůbec nechtějí…
Mimořádné jsou Jizerské hory celé, ovšem i v rámci jich samotných jsou oblasti, ve kterých se zhmotňují a koncentrují veškeré esence, které dělají Jizerky Jizerkami a probouzí v lidech závislost na jejich strmých stráních, žule, bukových lesích a balvanitých potocích.
Kuriózní je, že pro každého je výjimečným, tím „jeho“ místem, jiný kout. Někdo nedá dopustit na Srázy, jiný na louky nad Raspenavou, ze kterých se zvedají bukovými lesy porostlé kopce. Jeden můj známý považuje za „své“ místo Polední kameny, další zase Rokli Černého potoka. Mohli bychom jmenovat. Sám mám víc takových speciálních míst a říkám jim ROVNÁTKA NA KEDLUBNU – přesně vím, kdy a jak je použít.
Má se to tak: jakmile nemůžu delší čas do hor, začnou se mi v kedlubně honit podivné myšlenky. Začínám se zabývat blbostmi, řešit kraviny. Více mě unavuje práce, silněji mě dráždí lidská blbost, víc mě otravují běžné povinnosti. Sklouzávám k pocitu, že si potřebuju koupit nějakou hovadinu pro radost – tedy samé věci, které nemají v hlavě místo, dokud je mozek okysličený pobytem v přírodě a duše nasycená touláním, lezením nebo jen obyčejným sezením někde na kameni u potoka. Nastává čas na rovnátka na kedlubnu.
Jedním z mých nejosvědčenějších rovnátek je Zahradní stráň. Místo, kde se mi líbí za každého počasí i roční doby. Prvně jsem tu prošel kdysi dávno za dní rašících buků. Tehdy lesem pluly cáry řídké mlhy, kameny se leskly krůpějemi vody a světle zelené bukové lístky se třepotaly ve větru jako zelené plamínky. Krása! Před pár lety jsem prostoupil Zahradní strání za prvního únorového dne a počasí podobného tomu, jaké zavládlo letošního 29. listopadu – uvidíš ve videu. Byl jsem tu i za parného léta, ale nejkrásnější vzpomínku na Zahradní stráň mám z teplého květnového dne, konkrétně 15. května 2015 ( viz reportáž a video zde ). Tehdy se do ploten opíralo jarní slunce, vzduch voněl lišejníky a mechem a stoupal podél skal spolu s námi, když jsme s Lubošem lezli Kyliho cestu. Pod střechou převisu jsme tehdy našli starou schránku na vrcholovou knížku a v ní okousaný list papíru se starými záznamy. Tehdy to byl dokonale pocitový den – vybavím si ty chvíle snad minutu po minutě….
Dost vody od té doby proteklo koryty jizerskohorských potoků. Luboš, jak jsme si slíbili, umístil na stejné místo novou schránku s vrcholovou knížkou a onen lístek papíru do něj vlepil. Měl jsem potřebu jít se tam podívat, od té doby jsem na Jeskynní stěně nebyl.
A co říct k předposlednímu listopadovému dni letošního roku? Do Zahradní stráně se opíralo podzimní slunce. Skály byly na slunné straně vyhřáté, na té stinné se držela námraza. Krystalicky průzračný vzduch, radost dýchat, radost se hýbat. Neměl jsem s sebou lezečky a v botách s kulatou špičkou mi to párkrát hezky klouzlo, ale žádné drama se nekonalo. S radostí jsem pobyl v Orlím hnízdně, na Žluté stěně, poseděl pod střechou Jeskynní stěny, pozdravil starý tis u Stojky a vylezl si na její vrchol, abych korunoval den plný výhledů do takřka zimních hor. Potom už jsem mazal rychle dolů a spěchal do práce. Pauza skončila. Kolegové pobyli v obchoďáku, já v Jizerkách. Oni jen zabili čas a já ho smysluplně prožil. Srovnal jsem si kedlubnu.
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0123 IMG_0024 IMG_0049 IMG_0074 102_2454 20170409_145440 IMG_0086 OLYMPUS DIGITAL CAMERA DSCN3908 IMG_0102 Fotografie028 IMG_0008 100_3656

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement