Za kolik prodásˇ kamaráda?!

Špatně, přešpatně se mi píše dnešní článek. Složitě se mi hledají slova a srdce mi stále ještě brání přijmout jako skutečnost to, co se stalo. Bolí to.
Nežiji v iluzi, že všichni lidé jsou skvělí, čestní, že mají svědomí a také mantinely chování, které za žádnou cenu nepřekročí. Ale doposud jsem žil v bludu, že jsem obklopen nevelkou, zato morálně čistou, skupinou lidí, na které se mohu spolehnout. Věřil jsem, že to jsou lidé, kterým můžu věřit a stejně tak jsem si dával záležet já sám na tom, aby se na moje slovo mohli oni vždy spolehnout a aby věděli, že mi můžou o půlnoci zavolat o pomoc a já jsem za pár minut u nich.
Pochopitelně vnímám, jak je doba zlá a zlá je proto, že jsou zlí lidé. To lidé tvoří duch doby, z chování lidí získáváme pocity a dojmy, jaký svět nás obklopuje. Byl jsem ovšem skálopevně optimisticky přesvědčen, že si mohu vytvořit svůj mikrokosmos – ostrůvek čistých vztahů a opravdových přátel v moři morálních sraček.
Vidím, jak je doba zaměřená na komerci nebo ještě lépe: na prachy, na jejich získání za každou cenu. Agresivita lidí v touze a honbě po prachách roste. Lidé ztrácí svoje lidské hodnoty a touží po bezcenných věcech, které je obklopují. Všechno, co vidí, chtějí mít, vlastnit, všechno si chtějí koupit a ruku v ruce s tím přichází i ochota prodat.
A tak někteří z nás prodají za mrzký peníz své přátele, příbuzné, blízké a spolu s nimi, jako bonus, přidají i svoji čest, srdce, duši. Radují se pak z toho, jak a na kom zrovna vydělali pár mrzkých korun a ani nejsou schopni dohlédnout toho, jak tím někomu ublížili. Ty podvedené totiž netrápí finanční újma, ale zrada a zrada od člověka blízkého je něco tak zlého a špatného, co sice ten zrazený může odpustit, ale ne zapomenout.
Nevěřícně teď koukám v počítači na fotky dvou „kamarádů“, kteří – v krátkém časovém sledu – nabourali moji důvěru v to, že minimálně svým blízkým lidem se dá věřit. Koukám na ně a je mi jich vlastně hrozně líto. Říkám si jen, co je to za lidi, když jim stačilo pár tisíc k tomu, aby okradli přítele. Za pár mrzkých tisích BKč ( Bezcenných Korun českých ) prodali kamaráda, přátelství, důvěru, svoji duši…..
Vyrovnám se s tím, finančním ztrátu dokážeme jako rodina oželet, byť se na každou kačku nadřeme. Dokonce se budu snažit, abych nezahořkl a neztratil důvěru v dobro přátel, ale v rámci evoluční teorie budu mnohem obezřetnější, neboť jen ten organismus přežívá, který se umí přizpůsobit podmínkám a neopakuje své chyby ( pokud vůbec svůj první omyl nezaplatil životem ). Lze ovšem důvěru nazvat chybou?
Jsem v šoku, konsternovaný, vlastně spíš naprosto paralyzovaný tím, co se mi přihodilo, ale jedna věc mě nesmírně těší: že mezi těmi šmejdy, kteří bez mrknutí oka prodali za pár kaček přátelství a kamaráda, není nikdo z těch, kdo se mnou chodí do hor. To bych nevydejchal. Kdysi jsem tu zmínil, že hory jsou místem pro přátelství. Dvojnásob to pak musí platit ve chvíli, kdy se s někým spojíte lanem a vzájemně si do rukou svěříte svůj život. To je chvíle, kdy si lidé musí bezmezně věřit. Jistit vás chudáček, který je ochoten vás za pár korun prodat, můžete se spolehnout, že si dlaně kvůli vám od lana popálit a klouby o skálu odřít nenechá.
Zrada od blízkého bolí, ale dokud jde jen o peníze, vyrovnám se s tím a vím, že do ničeho, kde by šlo o víc, bych s takovým člověkem nešel. Vlastně jsem si za pár korun koupil varování před nimi: „Bacha, kámo, tyhle si drž od těla.“ Nejsou to tedy nakonec dobře utracené peníze?
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0046 100_9671 20170304_161149 IMG_0054 IMG_0087 PENTAX Image IMG_0014 IMG_0054 IMG_0099 IMG_0021 DSC_2757 4 IMG_0009

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement