Musí to být on

Černá věž a černé nebe
Musí to být on! Ten divnej chlap, co si mě vždycky měří pohledem, když procházím kolem jeho domu do hor. Vnímám, jak se jeho zrak vpíjí střídavě do mě a do mého batohu. Pohledem mě krájí a ve vzduchu je cítit nevyřčená nenávist. Vždycky se na něj usměju a popřeju mu hezkej den. Zabil by mě, ale řekne jen: „dobrej!“ a zní to jako štěkot kulometu.
Musí to bejt on, to on čaruje nějaké svoje woodoo, že prší a prší, kloudně se lízt nedá. Ale ať už máchá kohoutím pařátem nebo nad mojí fotkou pálí krysí vousy, je mi to jedno, mě od cest do hor neodradí. Přemýšlel jsem tuhle, co ho asi dráždí. A mám takové vysvětlení, že si on – člověk milující volný pohyb v horách – našel ukrutnou semetriku a ta mu nedává vycházky. Drží si ho u baráku a on jen obyčejně závidí těm, kdo se zrakem upřeným ke kopcům na obzoru mizí do zeleného jizerskohorského světa.
Zase jsem ho viděl. Ale tentokrát si mě nevšiml, ani jsem ho nepozdravil, protože jsem ho míjel v autě. Nějak to ale musel vycítit, protože nebe – dosud přijatelně protrhané, převážně modré – se jalo zatahovat, černé mraky se odkudsi začaly nasouvat a kupit, tmavnout a ve vzduchu byla cítit voda.
Přesto jsme s Lubošem stoupali prudkým svahem ke Hlídačům. Jindrouš s Marťou tam už za kreténského štěkotu Majáčka lezli Mufloní plotnu. Udělal jsem jim pár rychlých záběrů, než černokněžník dole v údolí usedne nad svůj grimoár a spustí hromy blesky nad našimi hlavami.
Luboš už obhlížel Černou věž, skálu, na které jsem dosud neměl to potěšení lézt a stanout na jejím vrcholu ( ani nevím, jestli to platí i pro Luboše ). Je to asi dáno polohou skály. Protože když už se vyškrábete na dosah Dolního hlídače, kroky vám automaticky směřují právě k němu a jeho dvěma hlídačským druhům. Neuhnete vpravo do svahu, abyste zase ztratili nastoupené metry. A to je právě ta škoda a důvod, proč jsem na Černé věži ještě nebyl, ač jsme kolem hodněkrát prošel.
Údolní stěna je krásná, impozantní. Ovšem díky čarodějovi byla mokrá, k lezení nezpůsobilá. A tak jsme pro výstup zvolili snadnější a kratší variantu – Pseudokomín.
Víc jsme toho nestihli, z Černé věže nás spláchl déšť a černá magie a to dříve, než jsme se vůbec mohli z vrcholu rozhlédnout. A tomu vyznavači černé magie v údolí to nestačilo – ještě mi shodil pod skálu helmu položenou na polici pod vrcholem. Musel se tomu smát, jak jsme klouzali dolů svahem, promočení a ne zrovna v pohodě, že jsme dolezli dříve, než jsme začali.
Ale kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Už přesně vím, co mu řeknu, až ho příště potkám. A řeknu to medovým hlasem….
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0059 108_9659 IMG_0097 DSC_2480 IMG_20160421_155858 IMG_0058 IMG_0004 IMG_0098 440 DSCN3878 100_3665 IMG_0082 101_0354

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement