SMEˇDAVSKÁ VEˇZˇ

SMĚDAVSKÁ VĚŽ aneb když obtížnější skálu nalézt, než na ni vylézt
Dlouho mi šrotoval v hlavě nápad vypravit se ke Smědavské věži. Ač jsem korytem Smědé od Sedmitrámového mostu ke Smědavě prošel několikrát, do příkrých srázů svírajících koryto řeky jsem se zrovna nehnal. Bylo to totiž vždy za horkých letních dní, kdy bylo dobře v chládku sevřené rokle.
Koryto na horním toku Smědé jsem navštívil i 4. května, tentokráte za ukázkově šedého, mlžného dne. Nebyl jsem sám, kolem nohou se mi jako motorové myši míhali prckové, házeli kameny do pěnících vod ( jedna z jejich nejoblíbenějších kratochvílí ) a svýma dětskýma očima viděli v obrysech vývratů a balvanů ztrácejících se v mlze tajuplné bytosti. Také to zapracuji do nějakého dětsky tematického videa. S dětmi jsem se rovněž ke Smědavské věži vypravit nemohl a ruku na srdce, v té mlze bych ji ani nenašel.
A tak jsem se vrátil na místo činu 19. května za dne jako malovaného. Azurové nebe nad hlavou, teplíčko, vzduch vonící takřka už létem. Kousek jsem kráčel podél klokotající Smědé a v místě, kde jsem tušil Smědavskou věž, jsem začal prudce stoupat do svahu. Míjel jsem skalní skupiny plné puklin a slují, pod nohama mi klouzalo loňské listí a omechované kameny. Bukové mlaziny se střídaly s jehličnatými pásy lesa. V místě, kde se stoupání zmírnilo, mě potěšil pohled na levé úbočí Klínového vrchu, kde se do jednoho pohledu vešlo několik oblíbených skal: Paličník s Paličkou, Kuří věže, Tisový kámen, Kohoutí hřeben i Supí hlava.
Intuitivně jsem pokračoval k místu, kde jsem očekával Smědavskou věž a ani jsem se moc neodchýlil. Přesto jsem ji spatřil až na poslední chvíli, přeci jen lesy už jsou zelené a listí stromů spolehlivě ukrývá to, co je za zimních dní zdaleka viditelné. Bylo to klopotné trmácení prudkými stráněmi, přes vývraty a skrz mlaziny, s neustálým kontrolováním polohy očima vůči protější Smědavské hoře.
Jakmile jsem Smědavskou věž našel, neodolal jsem a hned jsem vylezl – nebo spíše vyšel – na její vrchol NC z náhorní strany, hezky jako unavený turista s chutí na vrcholovou tatranku. Otevřel se mi pohled k Hejnicím z neobvyklého úhlu. Dlouho jsem poseděl na vrcholu skály, na kterou je snazší vylézt, než ji nalézt. A když jsem byl tu, vylezl jsem si i dvě snadné, ale líbivé trojky z jižní strany.
Většinou jsem rád, když jdeme do hor s Lubošem, ale tentokrát jsem byl šťastný, že jsme společně nešli. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že by v těch těžko průchodných oblastech udělal ze mě ostrým kamenem mrtvolu nebo by sám, jakožto němý protest, ze Smědavské věže skočil po hlavě, aby nemusel zase za neustálého klouzání a klopýtání klesat ke břehu Smědé a po balvanech se pinožit k domovu.
Nemyslím, že se ke Smědavské věži brzy vrátím, možná už nikdy. A vlastně ani moc nechápu to puzení, které má v sobě jeden náš kamarád, jenž tu už skoro 50 let dělá rok co rok Horezdary….to tu snad musel připravit nějakou slečnu o věneček, že ho to sem tak táhne….
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0075 IMG_0002 IMG_0123 102_2554 196 IMG_0051 a (12) 102_2803 IMG_0053 IMG_0195 IMG_0055 DSC_0374 IMG_0050

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement