JESKYNNÍ VEˇZˇ

JESKYNNÍ VĚŽ aneb další výprava do jizerskohorského neprostupna
Nad Jizerkami se rozhostilo letní počasí. Dny, na které jsme čekali. Za čtvrtečního odpoledne jsme si s Lubošem dali sraz v hejnickém base campu a těšili se, že si dáme konečně nějakou parádní cestu. Jenže setkání vypadalo jinak. Teplé počasí přiválo i lenost takřka bulharskou.
Seděli jsme na zahradě, koukali k horám a bylo nám zatěžko i natáhnout ruku pro hrnek s kafem. Ale nakonec jsme se vyhrabali, snad nám k tomu pomohly i prosebné pohledy psů, kteří ví, že když přijedu já, jde se na dlouhou procházku.
Luboš – světe div se – kývl na moje často opakované přání vypravit se na Jeskynní věž. Kolikrát jsem to jen nadhazoval, kolikrát to bylo nevyslyšeno. A teď jsme šli. Macatí černí slimáci nás předjížděli, my se sotva táhli, ale krok po kroku jsme byli blíž našemu cíli.
Jizerskohorské Neprostupno! Přesně taková je oblast kolem Divé Máří a Jeskynní věže. Ještě rád přijmeš možnost přejít po padlých kmenech, aby ses nebořil do mokré hlíny a bahna v místech, kde potůčky a stružky stékají prudkým svahem do údolí. Pak se zase škrábeš po mechovatých kamenech a pořád hlídáš směr, aby ses nemusel vracet, pokud bys zašel do slepých zákoutí, kde je další postup zatarasen. Bludiště kamenů a vývratů skryté pod větvemi buků. Krásný svět! A co teprve když se protáhneš puklinou v úpatí Jeskynní věže a zmizíš do podzemí, ze kterého se dlouhým úzkým průchodem zase dostaneš na denní světlo.
Vzít sem – do strží pod Divou a Krásnou Máří – psy, se ovšem ukázalo být problémem, který jsme nepředpokládali, protože Pancho i Yoki na nás většinou čekají u slaňáku, zatím co my teprve řešíme cestu na vrchol skály. Tady ale bylo zle. Luboš strkal Yokinu před sebou, tahali jsme ji za obojek přes omechované vlhké stupně. Pancho z jednoho takového místa skočil zpět za Lubošem a nebylo nám z toho dobře. To škrábání drápů po skále a dopad z výšky do závěje listí, pod kterou se mohlo skrývat cokoliv, mi poběží hlavou ještě dlouho. Bylo rozhodnuto, psi zůstali přivázaní nedaleko Jeskynní věže u stromu.
Na pohodě nám to nepřidávalo, navíc ve stoupání k věži mi klouzly čpárky na mechové polici, svalil jsem se dolů a zátylkem se cvaknul o skálu. Docela rána, naštěstí jsem měl zrovna na hlavě helmu, protože jsem natáčel přístup k věži. Klika. Luboš zase vypadl v komínu vedoucímu k nástupnímu místu Kauschovy cesty, ještě že se v pádu nějak přetočil a zasukoval se ve stejném komínu o kousek níž, jinak by se kutálel po policích a balvanech někam do údolí. Zkrátka přicházely samé špatné signály, ale když už jsme byli tady, odmítli jsme uhnelismus a rozhodli se, že si vyhlášnou cestu vylezeme a to variantou širokým komínem.
Začátek cesty je jasný – koutovou spárou ke staré skobě ( setkání s historií – to vždycky potěší ) a dále na polici v puklině, odkud vede k vrcholu široký komín, který nepředstavuje těžké lezení, ale kapku morálu mít musíš, protože hloubka pod nohama se zvětšuje a jištění není kam dát. Na vrcholu komínu tě čeká přetočení těla k velkému uchu, přes které se překulíš na vrchol. A pak už si užíváš hned tři impozantní pohledy z jednoho místa: jednak vzhůru k Divé Máří, dále „do chřtánu“ komína, kterým jsi vylezl na vrchol a konečně přes údolí Štolpichu k Zahradní stráni a Ořešníku. Hodiny bys tu vydržel sedět, ale pod skalou se chystá nedočkavý Luboš poháněný nepohodou z přivázaných psů.
Luboš cestou vyběhl, s elegancí Harapese se přehoupl přes ucho na vrchol, vytáhl svůj hypermoderní fotoaparát, cvakl pár fotek a pak už rychle chystal slanění a frčel dolů, já za chvíli za ním.
Pod věží jsme se shodli, že bylo moc dobré přebojovat lenost z base campu a vyrazit sem. A pokud příště necháme psi doma, strávíme tu mnohem víc času. Luboš totiž objevil něco, co nás silně vábí a co si rozhodně budeme v tomto koutu Jizerek chtít vylézt.
Cestou domů přes hory jsem si pořádně osolil Crise Cornella – několik z jeho fláků z působení v Soundgarden, Audioslave, v projektu Temple Of The Dog nebo ze solových projektů. Cris už ví, jaké je to na druhé straně. Další z mých hudebních oblíbenců, kteří mě provází od devadesátých let a zubatá si pro ně vztáhla svou kostnatou ruku. Proto jsem Crisovi nechal ve videu z Jeskynní věže trochu zabubnovat od šamanů na šťastnou cestu a pak přidal jednu z těch jeho méně profláknutých písniček. Holt, takové malé připomenutí, že všichni stárneme a měli bychom žít, dokud žijeme.
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

101_0351 DSC_0245 13 Bez nazvu 12 fran. capka (28) IMG_0091 IMG_0075 OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA DSC_2946 100_3661 IMG_0049 IMG_0090

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement