Kozel a Kozlí jehla

Není v Jizerských horách mnoho známějších bivaků, než je ten pod střechovitou plotnou opřenou o Kozla. Využívají jej trampové, lezci i osamocení hledači ducha hor. A právě onen bivak je v souvislosti s duchem ( spíše Duchem ) Jizerských hor zmiňován v jednom z odstavců dokonalé předmluvy pana Nevrlého k letité fotografické publikaci Jizerské hory.
Zmíněná předmluva, zejména její tři odstavce o podobě ducha hor, kdysi přesně zarezonovaly s mým vnímáním Jizerek. Pro mě to byl dokonalý text a zároveň inspirace k nekonečnému toulání horami a lesy a také k přečtení všeho, co jsem od pana Nevrlého sehnal. Knihu o Jizerských horách jsem nosil v batohu, stejně tak Karpatské hry. A kolik znám lidí, kteří dělali to samé!
V bivaku pod Kozlem jsem spal mnohokrát, většinou sám, když jsem si potřeboval urovnat myšlenky, protřídit pocity a zmizet z lidského světa. Potkal jsem se tu s jezevcem, u nedalekých Červených skal jsem poprvé a jedinkrát v životě uviděl souboj jelenů. A na Kozla jsem si přes plotnovou střechu vylezl ještě dávno předtím, než jsem se začal cíleně po jizerskohorské žule hlouzdat.
Bylo mi tak s podivem, že Luboš dosud u Kozla nebyl. Protože horký 28. červen skýtal celé volné odpoledne, vyrazili jsme právě tam. Psům bylo dobře, vysunuli jazykový chladič a i za velkého žáru a dusna si spokojeně užívali stoupání po Rackaweg. Zato my mohli u Kozla trička ždímat a než jsme se převlékli do suchého, zaútočili na nás nenasytní komáři. Já je plácal hlava nehlava, zcela v rozporu s budhistickými principy je vraždil a roztíral na krvavé skvrny, ale Luboš, plně zaujatý svými novými červenými botami, je nevnímal, i oko by si od nich nechal vycucnout, aniž by si toho všiml.
Při pohledu do pukliny mezi Kozla a Kozlí jehlu bylo rozhodnuto: vylezeme si opravdovou jizerskohorskou klasiku, Starou cestu od Rudolfa Kauschky, takřka stoletý počin datovaný 17. 10. 1921. Ačkoliv se šedé mraky teprve začínaly sbírat kdesi nad Frýdlantem a les se jevil suchý, žula obou sousedících skal se leskla vodou a komín mezi nimi se vesele zelenal. Ruce po tenké vrstvě zeleného mechu klouzaly, podrážka lezeček zrovna tak, ale v cestě se dalo pohodlně a bezpečně rozepřít, navíc – na rozdíl od pana Kauschky, od kterého to byl podstatně odvážnější výkon – máme k dispozici friendy, kterými se dá cesta komfortně zajistit ve spárce protínající stěnu Kozla.
Druhou a poslední cestou, kterou jsme si vylezli, byla cesta Přes střechu na Kozla. Krátce jsme prolistovali vrcholovou knížku vloženou těsně před pádem komunismu v listopadu 1989 a pak už začalo hřmět, blýskat se první kapky dopadaly na naše hlavy. Sotva jsme slanili do bivaku, spustil se déšť a bylo po lezení. Blesky se střídaly s rachotem hromu a právě v tu chvíli jsme si vzpomněl na text pana Nevrlého….chvíli jsme čekali, následný ústup do údolí dlouho vypadal nadějně, že až tak moc promočení nebudeme, ale čím více jsme se blížili Viničné, tím silněji pršelo.
Jestli jsem se těšil na večerní posezení v suchu domova, chlazeného zrzka a stříhání videa, bylo to předčasné. Až v Zásadě jsem zjistil, že jsem kdesi v lesích, snad při úprku před deštěm, ztratil z batohu svoje kultovní tričko po tátovi a kraťasy. Tak následoval pozdně večerní přejezd přes hory a pátrací výprava. K mé radosti s úspěšným koncem.
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

SAM_1164 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0191 IMG_0086 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0028 IMG_0092 IMG_0006 100_1112 DSC_2646 DSCN3919 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0126

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement