PAVOUCI V PYTLI

Výlom 98, známá to cesta Petra Prachtela na Zvon, vytvořená po vylomení velkého bloku z boční stěny, byla mou noční můrou. No, brzdi, to zase ne. Určitě jsem se kvůli ní nepřevaloval na pelechu a nespřádal plány, jak ji přelézt. Ale prostě mi nešla. Musel jsem se až zlobit na Petra, že onehdy, v roce 1998, zajel ke Zvonu se sbíječkou a dávkou dynamitu, vylomil velký žulový blok a hned na něm cestu spáchal. Zadělal mi tak na problém.
Je to vlastně kuriozita. Kus skály, jinak takřka neměnné po tisíce a tisíce let – snad jen pomalu zvětrávající – se vylomí a najednou máte příležitost dotknout se míst, kam lidská noha doposud nevkročila. A tak se Petrovi nedivme. Ostatně nejrychlejším uspokojením touhy těch, kteří chtějí stanout na místě, kde ještě nikdo nestál, je rozštípnutí dřevěného špalku – a rázem máme příležitost s pocity objevitele stát právě na takovém – dosud nenavštíveném – místě.
Už jsem to tu zmiňoval, prvně jsem do Výlomu 98 nalezl po cestě kolem půl světa a dvou nocích bez spánku. Právě tehdy se zrodila moje fobie z této cesty. Vždycky snadno k borháku a konec – mrcasení sem a tam a neschopnost dolézt k uchu a dále ke kruhu na polici. Pytel, nepohoda na srdci, fuj. Ani na druhém jsem to nevylezl.
Druhý pokus nemlich to samé. No a k tomu spousta lezení na Zvon jinými cestami, koukání do Výlomu jak tele na nový vrata, otočení na patě a odchod bez chuti to zkusit. Že až někdy příště.
Protože ale letošní červnové dny plynuly rychle, měl jsem spoustu povinností a málo času na skály, navíc jsem línej jak ten, co vymyslel japonskou vlajku, rozhodl jsem se, že při nejbližším lezení z Výlomu sundám pytel. Aby, když už do těch skal chodím tak málo, to stálo zato.
S Lubošem jsme za čtvrtečního odpoledne vystoupali ke Zvonu a já se zase do Výlomu zadíval. V koutku tři pavučiny nad sebou a jedna velká pavučina i s vypaseným pavoukem natažená přes celý kout někde v úrovni borháku.
Sám sebe jsem se ptal, jestli to je dobré znamení. Zda je načase ty pavučiny vymést, nebo jestli mi Zvon napovídá, že cesta je pro mě zavřená a ať se ani nepokouším rušit pavoučí klid.
Kdo to nezkusí, ten se nedočká odpovědi. U borháku jsem byl hned a pak mi to zase trvalo. Boj s noční můrou a vlastní hlavou ale dopadl dobře a s úlevou jsem pytel sundal.
Může to znít divně, ale je mi to až trochu líto, byť radost – pochopitelně – mám. Budu si totiž muset najít nějaký další problém, který mě bude trápit. Protože ale nejsem superlezec, tak takových háků na pytle jistě najdu dost. Stačí ukročit od Výlomu trochu bokem k Čihulově spáře a zas si mám čím lámat hlavu a pavouci mají kde nerušeně vegetit….
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

img_2428 IMG_0178 IMG_0018 IMG_0116 IMG_0007 DSC_2568 (2) 14 IMG_0074 IMG_0083 IMG_0074 DSC_2671 IMG_0270 IMG_0040

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement