SNADNÉ A NESNADNÉ CESTY

Kdo z nás by to nevěděl?! Cesty jsou snadné i nesnadné. A to se nebavíme jen o cestách lezeckých. Je snadné jít po suchých kamenech přes řeku a velmi nesnadné po stejných balvanech přejít na druhý břeh, když se lesknou vodou. Je snadné jít z práce a nesnadné ráno do fachy. Je snadné jet na kole po bílé čáře značící krajnici, je nesnadné jet po stejně široké lávce dva metry nad zemí. Je snadné vracet se domů, nesnadné domov opouštět, když se dětem stýská.

Bývalo snadné, chodit s Lubošem do skal. Je velmi nesnadné ho teď, po návratu z dovolené, přimět k rychlejšímu pohybu a obecně k tomu, aby zase vytáhl cajky a šel lézt. Bylo pro Luboše snadné odjet k moři a pro jeho hlavu je nesnadné přijmou fakt, že už je zpět na dohled žulových věží a věžiček a ne na oblázkové pláži. Bylo pro mě snadné mít radost z listování ve vrcholových knížkách, je nesnadné zapomenout na krádež knížky na Čertově kameni. Každou další schránku na vrcholovou knížku otevírám s obavami, jestli bude ještě knížka uvnitř. Je snadné psát před takovou zkušeností na Kagota, je nesnadné k tomu najít zase chuť.

Zkrátka léto je ve znamení boje se sebou samými, s naší vlastní chutí na pobyt v horách za prázdninových měsíců, kdy je všude více lidí, křiku, více aut při silnicích u tradičních nástupových míst a konec konců i více lidí ve skalách. Naštěstí Jizerky jsou rozbrázděné takovým množstvím srázů a strží, že je kam jít a nikoho přitom nepotkat, nevidět a ani neslyšet.

Úmyslně jsme s Lubošem nevyrazili do míst, kde v neděli operovali naši kamarádi. Naopak jsme zmizeli do šuplíkových skal – prostě do těch, které máme v šuplíku na horší časy. Vyhnuli jsme se ikonickým skalám Jizerek, za kterými se jezdí i ze vzdálenějších koutů naší země. Nějak nemáme náladu na společnost. Být tažní ptáci, neletíme s hejnem a raději si to plácáme proti větru sólo.

A tak jsme se nechali spolknout lesy nad Bílým Potokem a postupně jsme vystoupali až k Medvídkovi. Že to není s tím naladěním na lezení úplně ono, se projevilo už i tím, že Luboš se prostě rozhodl nepřezouvat do lezeček. No a já zas měl výpadky inteligence, kdy jsme si pletl levou a pravou nohu a pravou a levou ruku. Přesto jsme si za pár chvil na Medvídkovi potřásli rukou – poprvé od 28. června, kdy jsme společně byli na Kozlovi. Letí to.

Další vylezenou skálou a opět cestou snadnější klasifikace, byla Travnatá věž a lezení jsme zakončili na Bukové věži, nepříliš těžkou, ale hezkou Cestou hospodského. A stačilo to. Nepadaly žádné těžké prásky na vyhlášených skalách, ostatně to pro naše lezení není důležité. Hlavní je radost, protože když se do jakékoliv cesty – a opět myšleno nejen lezecké – vydáte s radostí, polovina obtíží je rázem pryč a vše se zdá snadnější.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0124 DSC_0242 IMG_0094 IMG_0067 IMG_0072 IMG_0032 IMG_0298 IMG_0036 100_3704 a (2) IMG_0110 IMG_0075 OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement