SVINÍ KÁMEN ÚDOLNÍ CESTOU

Tu skálu prostě nejde nemít rád. Sviní kámen, zkrátka Sviňák, dostal do vínku jméno, které evokuje spíše nadávku, přitom je bezesporu jednou z nejkrásnějších, navíc ještě báječně umístěných, žulových skal Jizerských hor. A aby těch chvalozpěvů nebylo málo, přidejme ještě opravdu mimořádně krásné lezecké cesty, které na rozložitý vrchol s fantastickým výhledem vedou.

Báječné je vysolovat si Šikmý komín, skvostné je vylézt na vrchol pestrou Bukovou cestou vedoucí z náhorní strany.

Mimořádným požitkem je výstup Údolní cestou, kterou jsme tentokráte zvolili. Nutno podotknout, že kvůli mně.

Luboš totiž už Údolku vylezl několikrát, vždy v jiné partě, ale já byl pokaždé zrovna někde, kde jsem neměl být, dělal něco, co jsem neměl dělat a jeden z největších požitků jizerskohorského lezení se mi tak vyhýbal obloukem. K mé škodě.

Zkrátka Luboš věděl, že mě tato cesta nadchne a proto mi ji vícekrát navrhoval. A přiznejme si také, abychom neměli pocit, že měl jen čisté úmysly, že se těšil – jako správná hyena – na můj souboj s výlezovým spárokomínem těstě pod vrcholem. No a rovněž si nemohl nechat ujít příležitost dávat mi celou cestu přednášky, jak co lézt. O tom později.

Zajímavostí také je, že zrovna na Sviním kameni mají premiéry naše nová lana. Bylo tomu tak před čtyřmi lety se žluťákem od Singing Rock, je tomu tak i teď se zelenou žábou od Beal. Ne, značky neřešíme, nebojte. Ani barvy. Volíme to, co se dá zrovna v akci sehnat nejlevněji.

Zkrátka den jak malovaný a já, mírně ztuhlý jako to nové lano, stojím pod Údolkou. První dotek se žulou a už je dobře. Každým dalším krokem vzhůru jsem víc a víc cestou nadšený. Rozumná obtížnost, narůstající expozice bez nějakých strašáků a bojů o holej, prostě hvězdičková cesta se vším všudy. Postupujeme vzhůru, děláme si pohodu, štandujeme a Luboše pomalu opouští lenost míchaná s nechutí k všemu, co je obtížnější než otevření lahváče. Vidím na něm, že se těší ke zmíněnému spárokomínu. Dokonce se i chopí kamery, což on nerad.

A už mě mistruje: nalez tam takhle, chytni se tady, čapni to a vykul se ven, …..Já, zarvanej dovnitř, sice nemám pohodu jak na gauči, ale jsem v bezpečí, jištění je v cajku, jen se mi nechce lézt tak, jak radí Luboš, byť to – i přes svůj smích – myslí dobře. No a nakonec nastává klasická, několikrát zmíněná situace – prostě my si radit nemůžeme, lezeme každý jinak. Otočím se v komíně a lezu to po zádech, tedy tak, jak by to Luboš sám neudělal, ale mně to jde snadno, vlastně i pohodlně. A pak koukám z vrcholu na něj, jak skutečně komfortně proplouvá na vrchol on sám tak, zcela jinak, jak to doporučoval mně a já to odmítl.

Na vrcholu jsme se dlouho nezdrželi, protože žízeň nám byla v patách. Měl jsem pocit, jako by mi všichni jizerskohorští pavouci zalátali pavučinou krk. Prostě jsem neměl propařit noc až do rána bílého….

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0091 IMG_0149 IMG_0120 Bez nazvu 15 IMG_0216 DSC_2427 IMG_0005 IMG_0059 IMG_0086 196 20170409_141720 100_3789 DSC_2415 (2)

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement