SVINÍ KÁMEN ÚDOLNÍ CESTOU

Tu skálu prostě nejde nemít rád. Sviní kámen, zkrátka Sviňák, dostal do vínku jméno, které evokuje spíše nadávku, přitom je bezesporu jednou z nejkrásnějších, navíc ještě báječně umístěných, žulových skal Jizerských hor. A aby těch chvalozpěvů nebylo málo, přidejme ještě opravdu mimořádně krásné lezecké cesty, které na rozložitý vrchol s fantastickým výhledem vedou.

Báječné je vysolovat si Šikmý komín, skvostné je vylézt na vrchol pestrou Bukovou cestou vedoucí z náhorní strany.

Mimořádným požitkem je výstup Údolní cestou, kterou jsme tentokráte zvolili. Nutno podotknout, že kvůli mně.

Luboš totiž už Údolku vylezl několikrát, vždy v jiné partě, ale já byl pokaždé zrovna někde, kde jsem neměl být, dělal něco, co jsem neměl dělat a jeden z největších požitků jizerskohorského lezení se mi tak vyhýbal obloukem. K mé škodě.

Zkrátka Luboš věděl, že mě tato cesta nadchne a proto mi ji vícekrát navrhoval. A přiznejme si také, abychom neměli pocit, že měl jen čisté úmysly, že se těšil – jako správná hyena – na můj souboj s výlezovým spárokomínem těstě pod vrcholem. No a rovněž si nemohl nechat ujít příležitost dávat mi celou cestu přednášky, jak co lézt. O tom později.

Zajímavostí také je, že zrovna na Sviním kameni mají premiéry naše nová lana. Bylo tomu tak před čtyřmi lety se žluťákem od Singing Rock, je tomu tak i teď se zelenou žábou od Beal. Ne, značky neřešíme, nebojte. Ani barvy. Volíme to, co se dá zrovna v akci sehnat nejlevněji.

Zkrátka den jak malovaný a já, mírně ztuhlý jako to nové lano, stojím pod Údolkou. První dotek se žulou a už je dobře. Každým dalším krokem vzhůru jsem víc a víc cestou nadšený. Rozumná obtížnost, narůstající expozice bez nějakých strašáků a bojů o holej, prostě hvězdičková cesta se vším všudy. Postupujeme vzhůru, děláme si pohodu, štandujeme a Luboše pomalu opouští lenost míchaná s nechutí k všemu, co je obtížnější než otevření lahváče. Vidím na něm, že se těší ke zmíněnému spárokomínu. Dokonce se i chopí kamery, což on nerad.

A už mě mistruje: nalez tam takhle, chytni se tady, čapni to a vykul se ven, …..Já, zarvanej dovnitř, sice nemám pohodu jak na gauči, ale jsem v bezpečí, jištění je v cajku, jen se mi nechce lézt tak, jak radí Luboš, byť to – i přes svůj smích – myslí dobře. No a nakonec nastává klasická, několikrát zmíněná situace – prostě my si radit nemůžeme, lezeme každý jinak. Otočím se v komíně a lezu to po zádech, tedy tak, jak by to Luboš sám neudělal, ale mně to jde snadno, vlastně i pohodlně. A pak koukám z vrcholu na něj, jak skutečně komfortně proplouvá na vrchol on sám tak, zcela jinak, jak to doporučoval mně a já to odmítl.

Na vrcholu jsme se dlouho nezdrželi, protože žízeň nám byla v patách. Měl jsem pocit, jako by mi všichni jizerskohorští pavouci zalátali pavučinou krk. Prostě jsem neměl propařit noc až do rána bílého….

Tom Atom

Napsat komentář

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0113 22 DSC_2366 IMG_0093 IMG_0024 100_3788 IMG_0156 IMG_0116 102_2723 5464275 IMG_0042 100 101_0146

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement