JIZERSKOHORSKÉ SDÍLENÍ


JIZERSKOHORSKÉ SDÍLENÍ aneb když se řekne PARŤÁCI

Osobní prožitek, zejména ten povznášející, nelze předat. Proto klíčem ke společnému prožívání je sdílení. Nemyslím sdílení v rámci sociálních sítí ani zde, na Kagotovi. Myslím skutečné společné prožití daného okamžiku se vším, co k němu patří. Společně dojít jizerskohorskými stráněmi a lesy ke skále, společně vybrat cestu, společně ji vylézt a společně sedět na vrcholu žulového obra, klidně beze slov, a dívat se do kraje. A ať už vám i parťákovi v takovou chvíli běží hlavou cokoliv, dojmy, které zůstanou ve vašich myslích a především v srdcích, jsou si velice podobné.

Parťáci, to je to slovo, které velmi stručně vyjádří, kým jste, když se s někým navážete na jedno lano.
Mým parťákem je Luboš. Dlouho nám to do sebe časově zapadalo, chodit společně lézt. Oba jsme měli velmi nestandardní pracovní dobu a tak jsme za řady dní mohli v poledne zahodit lopatu za hlavu a zmizet pod koruny buků k zapadlým kamenům či vysoko nad ně na vrcholy jizerskohorských věží.

Nic netrvá věčně, Luboš změnil práci a společného času do skal ubylo. Kdo byl jednou parťák, bude vždycky parťák. Ale protože přibylo dní, kdy jsem plonkový, beru lézt dva další parťáky – své syny. To jsou parťáci, které pojí ke mně krevní pouto a to nemluvím o nich samotných, o parťácích, kteří se spolu vyvíjeli napojeni na jednu placentu a společně přišli na svět. Jak jeden nevidí druhého, už se hledají. Vzájemně se hlídají, myslí jeden na druhého. Perou se a handrkují, ale v klíčových chvílích stojí pevně při sobě. Rozvíjím v nich to pouto, které jim je vlastní a silně si ho uvědomuji právě v horách.

Naše děti, nejen kluci, ale i dcerka, jsou šťastné v lesích a kopcích. Je radost pozorovat je, jak přirozeně se tam pohybují a z každého jejich pohybu vyzařuje radost. Dovádí jako medvíďata. Pak ale přijdou ke skále a zvážní. Jsem přesvědčen, že nejen z mého vysvětlování – ale hlavně vlastní intuicí -cítí, že toto je chvíle, kdy jeden zodpovídáme za druhého. Kluci, i kdyby se do té chvíle pošťuchovali sebevíc, se promění. Povzbudí se slovem i pohledem do očí. Přejí si, pochválí se a podpoří.

Jsem rád za lezení. Někdo by mohl říct, že jsem pomatený fotr, který dětem nutí svoje záliby. Já to vidím jinak. Pootevřel jsem dětem dveře a je na nich, jestli do nich vstoupí a budou se sem vracet. Zatím se vrací nadšeně a já, na pozadí ušlechtilé zábavy, jim na konkrétním příkladu mohu ukazovat co obnáší vzájemná zodpovědnost, soustředěnost na detail, nepodceňování, výzvy a radost z jejich přijetí i zvládnutí, a také – a to v neposlední řadě – i neobyčejně obyčejný vztah k přírodě.

A tak, jako jsem parťák s Lubošem, jsou si kluci parťáky navzájem. Zároveň jsou naší nadějí na to, že jednou nás, jako dědky, někam do skal – a snad i na jejich vrcholy – vytáhnou.
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

100_3689 DSCN3895 IMG_0289 100_1978 102_2677 DSC_1544 IMG_0111 100_1296 Obraz0360 IMG_0017 IMG_0035 IMG_0006 IMG_0014

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement