JIZERSKOHORSKÉ ZÁˇRÍ


Jizerskohorské září aneb návrat dobrý časů

Mám září v Jizerských horách rád hned z několika důvodů a to ať jsem na Stžáku, Zadním Divočáku, ve Srázech či na loukách pod horami. Lesy se začnou barvit. První buky na sušších místech pozbydou sytou zeleň svého listí, neměnnou přes letní měsíce. Tóny žluté a oranžové postupně rozzáří lesy, přidají se žluté a červené listy javorů a prvním břízám zesvětlají koruny až do barvy pozdně letního slunce.

Září je časem přerodu, který je korunován říjnem, je-li slunečný a listy se stihly vybarvit do krásy. V říjnu již neuvidíte trojbarevné koruny buků, tak jako za zářijových dní, kdy na jednom stromě, jedné větvi, jsou vedle sebe zastoupeny listy ještě plně zelené jak za červencových dní, tak žluté, oranžové i měděné. Každý jeden list si v tu chvíli žije svým životem.

Září voní po houbách. V lesích jich jsou spousty. Jedlých, nejedlých i jedovatých. Ty jedovaté, snad s výjimkou dvou druhů, vás nezabijí, ale jsou krásně halucinogenní. A ještě něco přináší září: byť zažijí lesy, pokud zrovna houby rostou, nápor houbařů, obecně lidí v horách spolu s koncem letních prázdnin ubyde.

Jizerky se vrátí, nebo spíše přiblíží, dobrým časům, kdy je v nich méně lidí, méně hluku i odpadků. Ubydou novodobí kolotočáři se svými atrakcemi v podobě koloběžek na pohon vlastní i elektrický, elektrokol a jiných elektropí*ovin, zmizí řada občerstvení a košů s kroužícími vosami kolem nich. U parkovišť přestanou číhat supi vybírající parkovné, halekání lidí bez respektu k přírodě ustane nebo snad zanikne v zářijovém větru. Hory jsou tu zase pro ty, kdo do nich chodí celý rok.

Jsem rád, když prší a cáry mlhy se vznáší nad lesy. A právě za takového dne jsem vyrazil směrem k Prosincové věži a do jejího okolí, tedy do míst, které jsou už dávno mojí podzimní destinací. Brát to podle sebe, tak se Prosincová věž jmenuje Zářijová. Nezní to zrovna hezky, ale právě v září, kdy se lesy postupně začínají barvit, mě to sem táhne. Prosincová věž není skalou, za kterou se chodí kvůli lezení. Dlouho ji pamatuji bez vrcholové knížky, ke které pohodlně vyleze i člověk podprůměrně pohybově nadaný. Ovšem pár lezeckých cest – při pohledu na některé i hezkých – nabídnout dokáže. Největší devizou Prosincové skály tak je výhled směrem k Ořešníku a hlavně tiché posezení na jejím vrcholu v místech, kam se příliš často nechodí.

Seděl bych tam ještě o poznání déle, nebýt houstnoucího deště…..a slibu, že vyrazíme s dětmi s dětmi na houby. To jsem ještě netušil, jak úspěšní budeme…

Cestou domů jsem z auta pozoroval mlžný opar stoupající podél Polední stěny a trochu jsem zavzpomínal na Měsíční cestu. Celý ten pohled od Hejnic k Frýdlantskému Cimbuří vypadal úžasně.

Temné nebe a pod ním hory, moře buků a průsvitná mlha. Poprvé jsem letos zalitoval, že netáhnu zrcadlovku. Je čas přidat ji do batohu, podzimní fotky jsou nejhezčí. Foťák mého mobilu to nedokáže vykreslit. A než kupovat lepší mobil, spíš bych si přál nemuset používat a tím pádem nemít žádný.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

Fotografie028 k IMG_0067 IMG_0021 100_3736 IMG_0045 IMG_0049 10032014122 DSC_2420 101B0040 IMG_0014 IMG_0107 DSCN3865

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement