TEMNÉ NEBE NAD HLAVOU


JIZERSKOHORSKÉ TEMNÉ NEBE

Jsem rád, že žiji v oblasti s relativně nízkým světelným smogem. Díky tomu, je-li počasí příznivé a nebe jasné, jsou moje pozdní noční návraty domů zakončené pohledem na oblohu posetou zářícími hvězdami. Vystoupím z auta a chvíli pobudu venku, projdu se očima po Mléčné dráze a vyhledám těch několik málo souhvězdí, které znám už od dětství.

Nikam dál jsem v astronomii nepokročil, přestože jsem, už jako dítě školou povinné, sledoval pořad Jiřího Grygara – Okna vesmíru dokořán.
Ten pán mi tenkrát přišel neskutečně chytrej, teď si spíš myslím, že mu chybí otevřené okno pro něco, co nelze vidět, ale přesto to existuje…pán je totiž pragmatik, realista a skeptik vůči všemu, co zatím nedovedeme spatřit, natož změřit, vysvětlit a definovat.

Noční nebe! Za dětských let to bylo dobrodružství! Tehdy jsem nepotřeboval brýle na dálku, hvězdy byly ostré a Měsíc se zdál tak blízko. Soudruzi šetřili energií a tak se ve 23 hodin u nás na vsi vypínalo veřejné osvětlení. Za letních měsíců jsem ležíval na obrovské desce zahradního stolu a pozoroval sytě černou oblohu bez oranžového nádechu nad obzorem, kde nyní intenzivněji září města, uschovaná z našeho pohledu za Černostudničním hřebenem.

Pohled na noční oblohu ve mně vyvolává hluboký respekt a zároveň pocit, že ač jsme jen malé nepatrné smítko, takové uprdnutí malého broučka na obří louce, jsme zároveň součástí něčeho velikého, s čím jsme neviditelným předivem spjati a co silou celých věků a nedozírné všeobjímající velikosti ovlivňuje nás a přitom může být zpětně ovlivněno námi, byť jsme tak malí a zdánlivě bezvýznamní.

Podívejte se na nebeskou klenbu nad hlavou a pak se podívejte na sebe. Jak byste mohli vy, takoví drobečkové, něco změnit? Nemůžete ovšem až tehdy, kdy uvěříte, že nemůžete. Vrátím se myšlenkovou vazbou ke článku o škole….děsím se toho, co za slova vypouštěli učitelé vůči dětem a co to udělalo s jejich životy, když těm bohapustým blábolům žáčci uvěřili. „Z tebe nikdy nic nebude!“ „ Ty rosteš pro kriminál.“ „ Ty nebuď línej na ruce, už je pro tebe připravená lopata.“ Kecy, kecy, kecy. Jen slovní vyjádření subjektivního názoru učitele nebo projev antipatií, ale pokud mu dítě uvěřilo, skutečně v dospělosti skončilo v lochu nebo u lopaty a ještě si řeklo, že tenkrát měl učitel pravdu. Přitom jenom děcko dokráčelo tam, kam jej učitel – třeba jen v návalu vzteku – nasměroval, ten hnus se dítěti zažral do mozku a vrtal tam jako odporný parazitický červ. Možná tehdy stačilo říct: „ Zatím se ti to moc nedaří, ale ty to zvládneš, věřím ti!“.

Zpět k nebeské báni nad hlavou. Stojíte pod ní a připadáte si maličcí, slabí na to, čímkoliv pohnout? Máte pocit, že jste pány sotva ve svém vlastním domě? Jak by řekl klasik: „HOVNO!“ Sami si tvořte svůj vesmír. Tak, jako se může v těle zbláznit jedna jediná, okem nepostřehnutelná buňka a zahájit proces rozvratu nebo uzdravení, tak i vy můžete tvořit svůj vesmír.

Dost ale myšlenek o naší úloze ve vesmíru, o lidském osudu a směřování. Vraťme se k TEMNÉMU NOČNÍMU NEBI. Dochází vám, jaký je to luxus? Oranžová záře nad městy a vesnicemi plaší tmu lépe než kohout, kterého Nastěnka v Mrazíkovi prosila o delší noc. Dříve zkrátka byly hvězdy vidět lépe. Není to otázka zidealizovaných vzpomínek na dětství, kdy se nám tráva zdála zelenější, zimy chladnější a bohatší na sníh, řeky vodnatější. Reálně ubylo tmy, protože jak pitomci pořád na všechno svítíme. Září města, blikají reklamy, auta šajnují do noci a bez ustání se valí tam a zpět, křížem krážem.

Lidí přibylo, žerou jak zjednaní. A když žerou, je jim třeba valit víc žrádla a tak nedaleko našich hranic, na dohled od Jizerek, stojí obří skleník, který září do noci a v jeho světle dozrává zelenina, která je jenom hmotou, ale chuť zeleniny vyrostlé pod slunečními paprsky nikdy mít nebude. Skleník, který krade tolik tmy, jak celé jedno menší město.

Přesto máme ale to privilegium, vidět oblohu podobnou té, jaká byla třeba před sto lety. Už to není ta černočerná noc s ostrými hvězdami jako kdysi před tím, než se začala využívat elektrická energie a plynové lampy k osvětlení lidských sídel. Ovšem je to pořád dostatečně temné nebe. Musíme ale za tou tmavou oblohou urazit pár kilometrů. Buďme vděční za tu možnost. Dny se krátí, na noční nebe nebudete muset čekat do pozdních hodin. Naplánujte si tak výlet do Jizerské oblasti tmavé oblohy. Ano, oficiálně existuje, jistě to všichni, kdo máte Jizerky rádi, víte.

Zkuste zmizet do oblasti, odkud není výhled na lidská sídla a světelný smog zůstává odstíněn svahy hor. A tady, na náhorní planině Jizerských hor, v prostoru, který se rozkládá na území Česka a Polska, zakloňte svoji hlavu a pozvedněte oči ke hvězdám. Možná budete až zaskočeni tím, co uvidíte, co jste si zvykli nevidět. Tiše pozorujte něco, o co jsme se svým neustálým zničujícím parazitickým vývojem lidské společnosti připravili. Hlavně, že si jako idioti na všechno posvítíme! A mimochodem, až sem budete směřovat, zkuste jít bez čelovek, které lze čím dál levněji a s čím dál větší svítivostí nakoupit skoro všude, už nejen v outdoorových obchodech, ale i třeba na benzínce. Zkuste si nesvítit mobilem. Možná zažijete další překvapení, kterak si lidské oko zvykne na tmu a rozkouká se v ní.

A ještě něco! Nesvítíte-li, nejste zároveň vidět. Splynete s přírodou a uslyšíte a uvidíte víc, než v kuželu ostrého světla osvětlujícího jen nepatrnou výseč světa, za kterou se vám v tu chvíli ukrývá svět pro vás naprosto – a k vaší škodě – neviditelný.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0124 IMG_20160421_173242 CIMG4719 IMG_0036 DSC_2627 (2) IMG_0053 IMG_0100 Fotografie-0341 z4 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0016 IMG_0039 10032014130

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement