HORAMI OD SEVERU K JIHU


PŘECHOD HOR a jizerskohorské vzpomínání

Mojí každoroční tradicí je přechod hor z hejnické strany do Zásady. Vlastně ani nevím, kdy mě to napadlo poprvé, každoročně navíc tato myšlenka poklidně spí, aniž bych jí věnoval pozornost a sama se přihlásí o své zrealizování ve chvíli, kdy se jizerskohorské lesy začnou barvit podzimními barvami.

Plán je jednoduchý: vlakem dojedu do Hejnic či Bílého Potoka a pak se vydám směrem k rokli svírající Černý potok, odbočím k Hajnímu Kostelu a pak už přelézám všemožné skalka a balvany podél mojí trasy vedoucí hřbetem od Pohovky až k nejvyššímu bodu Poledních kamenů.

A tím vlastně končí nejatraktivnější část mojí cesty. Následují totiž dlouhé přímé úseky, po kterých se pěšky jdoucí člověk zdánlivě nepohybuje a krajina se nemění.

K Čihadlům si ještě počítám kroky, ale protože umím jen do milionu, tak v táhlém klesání k Mariánskohorským boudám už jen vnímám tmavnoucí nebe a lesy. Ze zraku přepínám na vnímání sluchem, protože hory potemní, zato se rozehrají různé šelesty a zvuky nočních lesů.

Je tomu tak každý rok, protože vždy přecházím hory v pracovní den, po práci, vlastně cestou domů. A tak mě krátící se dny dopřejí světlo pouze někam mezi Čihadla a Mariánskou horu. Potom už jdu nočními Jizerkami a v takovou chvíli by nebylo těžké uvěřit tomu, že jsem jediným na světě. Okolo mě se rozprostírá klid a mír podzimních hor a nad hlavou nekonečný vesmír.

Letošní putování bylo ale pocitově malinko jiné. Silněji, než kdy dříve, jsem si jednotlivá místa na své trase spojoval se vzpomínkami na vzácné dny, kdy jsem tu byl s dětmi, se ženou, kamarády, přáteli a nebo sám za mimořádného počasí či vnitřního naladění. Mnoho, přemnoho vzpomínek mám na Jizerské hory a čas strávený v nich a jsem za to neskonale vděčný.

Protože jsem při své cestě přes hory neměl kameru, fotil jsem jen na mobil a tomu v Desné došla baterie. Neměl jsem pražádný úmysl dělat z podzimního přechodu žádné video, ale jak mi ten celý příběh výročního putování přes hory stále běžel hlavou a probouzel další a další vzpomínky, rozhodl jsem se vytvořit takové netypické video, poslepované z aktuálních fotografií a některých ( opravdu jen málo z mnoha ) vzpomínek.

Čerstvé fotky z mobilu jsem ponechal v barvách a vzpomínkám dal sépiový tón. Je to ale vlastně nefér, k těm mým vzpomínkám. Ve skutečnosti totiž neblednou, neztrácí barvu ani lesk, jsou pořád stejně barevné a možná ještě barevnější, než byla kdysi skutečnost.

A tak můžu s vděčností v srdci vzpomínat na první výlety do hor s mojí nynější ženou. Tehdy jsme se teprve seznamovali a na společných výletech se poznávali. O ruku jsem ji požádal v Jizerkách, tamtéž jsme nafotili fotku na svatební oznámení, i duše dcerky se k nám připojila v našich horách. Jak rády mají naše děti jizerskohorské potoky a skály! A těch cest do skal s Lubošem, Kristínkou, Jindroušem a Marťou, Danem, rozjímání s Petrem Prachtelem a Petrem Kellnerem, vzácná setkání s jizerskohorskými tuláky, osamocené bivaky. Jaro, léto, podzim, zima, hory rozpálené sluncem i spoutané mrazem, husté mlhy i slunce nad nimi, promoknutí na kost. Úprk do lesů od lidí i návraty z nevlídných promrzlých nočních hor za světly domů pod nimi.

Mnoho jsem toho v Jizerkách prožil a jestli bych mohl vyslovit přání, tak ještě minimálně stejně tolik bych toho tam prožít ještě chtěl. To je ale jen myšlenka vyřčená do větru…..

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0146 DSC_2680 IMG_0021 img_2529 102_2510 IMG_0020 IMG_0069 IMG_3516 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0072 VIRB Picture IMG_0017 IMG_0102

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement