NAD HÁJENÝM POTOKEM


Často stoupám podél Hájeného potoka vzhůru do hor, ale jen málokdy dojdu po žlutě značené turistické cestě až k mostkům a dále třeba na Paličník. Z cesty totiž většinou uhýbám do svahů rokle a mířím ke skalám, které se po obou stranách v poměrně prudkých svazích nachází.

Tentokráte jsem zamířil proti proudu Hájeného potoka, překročil jeho koryto v místě, odkud se objeví výhled na vrcholový blok Věže Grálu a vystoupal k útlé věžičce pojmenované Parsifal. Nejen tato skála má, co se jména týká, vazbu na stejnojmennou operu Richarda Wagnera. I zmiňovaná Věž Grálu nebo Hrad rytířů má původ svého jména vázaný ke slavné opeře.

Parsifal je tvarově skvostnou skalkou, na které jsme už pár cest vylezli spolu s Lubošem a jednu máme ještě vyhlédnutou. Tentokrát jsem ale zvolil cestu nejmenšího odporu a pohodlně vykráčel na vrchol po ukloněné plotně tvořící údolní stranu věže. Vzpomněl jsem si na zimní lezení téže cesty asi před třemi lety. Žula se tehdy leskla ledem a my byli rádi, že jsme se na vrchol vyhrabali. A také ta zima, co tenkrát zalézala za nehty! Tentokrát ovšem les kolem mě hýřil těmi nejkrásnějšími podzimními barvami, teplo bylo skoro na tričko a žula sálala jako vyhřátá kachlová kamna.

Další skalou, na jejímž vrcholku jsem si s radostí poseděl a také tu našel pravého hříbka, byl Hrad rytířů. I k této skále se váže vzpomínka na lezení s Lubošem, kdy jsme, po uzdravení mojí zprasené nohy, zase společně zavítali za červencových dní do skal. Muchničky byly tehdy v nejlepší formě a vrhly se na nás jako mrňaví upíři, žrali nás, zalézali do nosu i uší, s každým nádechem jsme jich pár nabrali do sebe. Z lesa jsme tenkrát prchali seštípaní, pološílení z hryzanců a svědění a na své cestě do údolí jsme byli výjimečně rychlejší než Lubošovi psi.

Achimovku jsem ani neměl v plánu na svém krátkém výpadu do říjnových lesů navštívit, ale odolejte, když jste pár metrů od ní. Achimovka je potvora mrňavá, ale i krátká cesta z náhorní strany – nejsem si jist, ale myslím Severní cesta – obsahuje jeden zdvih, díky kterému můžete mít pocit, že na skálu nikoliv vyjdete, ale vylezete. I tady jsme kdysi stejnou cestu s Lubošem solovali za mrazivého dne. Pamatuji se, že jsem sníh na římsičkách a polici hezky umačkal a uhlouzdal při svém výstupu, abych si pak vyslechl pekelné klení sníh zrovna nemilujícího Bulhara. Tentokráte po sněhu ani po Bulharovi ani památky, jen hlas krkavce se nesl nad horami. Vždycky ho pozdravím, vždyť je to – stejně jako Luboš – můj černý bratr.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

DSC_2421 IMG_0096 100_1980 IMG_0029 102_0191 OLYMPUS DIGITAL CAMERA Fotografie-0354 IMG_0235 170720141796 IMG_0016 IMG_0025 IMG_0075 _a (5)

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement