SKALAMI V OKOLÍ TISÉ

Je mnoho míst, která má člověk v plánu navštívit. Některá z nich nosí v srdci a hlavě dlouho a realizace takového plánu vyžaduje značné úsilí, dostatečnou míru trpělivosti a poctivé přípravy. Takto jsem nosil v hlavě Matterhorn od chvíle, kdy jsem jej jako dítě viděl na obalu švýcarské čokolády, Tre Cime a Vajoletské věže, jen jsem je nalistoval v prastaré knize Hrdinové hor a také Devils Tower, když mi dorazil na pohledu z USA. Jiná taková vysněná místa jsou v našem dosahu, je snadné rozjet se k nim kdykoliv je jen chvilka času, ale cosi nás brzdí a nutí vyčkávat. Tím COSI je výběr vhodného času pro zhmotnění snu.

Kdo by toužil po tom navštívit vyhlédnutou oblast ve chvíli, kdy je obklopena davy lidí?! Obecně lidí v přírodě přibylo, kdykoliv a kdekoliv. Ale v některých lokalitách to už přerůstá únosnou mez. Zvláště za slunečných víkendů, státních svátků a také v době školních prázdnin je lépe se turisticky atraktivním místům vyhnout, nechceme-li si z nich nevratně pokazit dojem. Osvědčilo se mi navštěvovat vyhlášené cíle za chladných, nevlídných dnů. Nejlépe v pondělí dopoledne, kdy ani oblíbené hospody v okolí nevábí k sobě hosty jako můry k rozsvícené žárovce. Je totiž zavírací den.

Přesně v takový čas jsem si prošel s rodinou jinak totálně přelidněný Ádr a měli jsme pocit, že celé skalní město je tu jen pro nás. Také loňský prosincový výlet do promrzlých skalních měst v okolí Brumova byl pohlazením duše uprostřed samoty lesů a pískovcových věží. Prachovskými skalami jsme se s dětmi prošli za chladného předjaří, rovněž za ticha takřka božského. V takové dny často míříme na Kalich. Vyhlášený Ostrov jsem si vyzkoušel za šeredného nevlídna, kdy ke mně promlouval neskonale přívětivěji než za ukázkového lezeckého počasí, kdy je všude plno a večer se orosené sklenice piva v hospodě nedočkáte.

V záloze si hýčkám nejedno takové místo, kam bych se chtěl mimo sezonu podívat. A jedno z nich se dočkalo mojí výpravy v pondělí 27. 11. 2017. Tisá a okolní Tiské stěny, zvláště pak jedinečná skalní věž Doga. Ráno při pohledu z okna bylo jasné, že podmínky pro osamocené toulání jsou ideální. Šedé mraky hnané po nebi silným větrem, situace, která měla v severních oblastech republiky vydržet po celý den a ještě se zhoršovat. Nebylo proč váhat. Mluvím-li o osamoceném toulání, neznamená to, že bych parťáka nepřibral. Ale Luboše sejmul moribundus skorosmrtus, Zdenda bloudil po Černostudničním hřebeni, Abuovi jsem se nedovolal. Oukej, tedy opravdu osamocená toulka.

Vítr pohazoval autem, stromy se ohýbaly ve větru a temné barvy nadcházející zimy dokreslovaly ponurou tvář krajiny se spoustou polorozpadlých domů. Na parkovišti v Tisé u kostela, těsně pod vstupem do skal, jsem parkoval jako jediný. Skvělé znamení! Navíc veškerá ponurost zmizela se vstupem mezi pískovcové věže. Béžové, okrové, oranžové, žluté i šedé a černé odstíny pískovce, větrem protrhané a vyčištěné nebe, zamrzlé louže na vrcholových platech skal lesknoucí se ve studených slunečních paprscích….a hlavně NIKDE NIKDO. Ani živáčka jsem nepotkal za celou dobu, než jsem prošel malým okruhem skalami, impozantními svou možností libovolně se pohybovat po jejich vrcholech, překračovat pukliny a průrvy a kochat se výhledem do všech stran. Vítr mnou cloumal, bratry krkavci zmítal v letu a s hvízdáním a kvílením meluzíny se proplétal skalním městem a lesy, které ho obklopují.

Po dokončení malého okruhu jsem se vydal po červené po hřebenu skal směrem k Turistické chatě. Vpravo pod sebou úžasný výhled na Tisou i vzdálenější okolí a v dálce – ve směru chůze – dobře patrná, od masivu skal oddělená slavná věž Doga. Tam jsem chtěl jednoznačně dojít. Chlad, vítr, liduprázdno – tři společníci na mojí výpravě – šli stále se mnou a jejich společnost mi vyhovovala. Jediné dvě lidské duše jsem potkal u skalního hřibu, ale bylo to sotva několikavteřinové setkání.

K Doze jsem pak pokračoval nadivoko lesem jen „podle azimutu“. Cestou se mi otevřel obrácený pohled než z vrcholů skal při malém okruhu. Neodolal jsem a vylezl si snadnou cestou na Dědovu vyhlídku. Skála byla oschlá, vyfoukaná, nemrzlo, byť se teplota blížila nule a ledový škraloup zakrýval louže na vrcholu. Skále jsem snad neublížil. Výhled z Dědovy vyhlídky je fantastický: na jedné straně Doga, na druhé Tisá a kolem skály a lesy. Ovšem na žádné dlouhé kochání to nebylo. Večer se snášel nad kraj, už tak silný vítr nabíral na intenzitě a první sněhové vločky vířily vzduchem. Rychle sestoupit ze skály a takřka sprintem k Doze.

Tisíc fotek Dogy byste mohli pořídit nebo ji naopak jen hodiny mlčky sledovat. Bohem políbené místo! Šeřilo se víc a víc, první okna domů v Tisé se rozsvěcela, na špičkách větrných elektráren se rozblikala světla. Ticho, jen skučení větru. Krásná chvíle!

Do Tisé jsem se vrátil za nastupující tmy. Zatopil jsem si v autě, naplno nastavil vyhřívání sedačky, pustil si příjemnou hudbu a tmou krájel kilometry k domovu. Větrem a chladem ztuhlý obličej mi roztál a povolil se do širokého úsměvu až někde u Liberce. Konečně jsem měl na tváři jako na srdci….Jo a na Dogu si vylezu.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0005 DSC_2355 IMG_0084 IMG_20161007_140405 IMG_3505 DSC_0225 101_9365 IMG_0020 20170409_145454 IMG_0003 IMG_0065 IMG_0090 IMG_0093

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement