JIZERSKOHORSKÉ BÍLÉ TICHO

Ten den, myslím 18. prosinec 2017, začal mimořádně krásným ránem. Stáli jsme s dětmi u okna a dívali se, jak se východní obzor barví do ruda. Rodil se nádherný den. Jakmile se první sluneční paprsky vyhouply nad řídký mlžný opar, přešli jsme k oknu mířícímu na severozápad a sledovali oranžovým světlem zalité lesy na zasněženém Černostudničním hřebenu. I děti, které jinak chvilku neposedí, tiše sledovaly to úchvatné zimní představení. Chvíle ticha na hluboké vnímání….

Zatímco prckové se těšili na sáňkování s kamarády, já vzhlížel k odpolední výpravě do hor. Dlouho jsme s Lubošem nebrouzdali Jizerkami! Ani jeden z nás ( speciálně ten s bulharskými geny ) není zrovna zimní typ, ale počasí, které se rozhostilo nad horami, nás oba vábilo do jizerskohorských lesů. Yokina i Pancho mě nadšeně vítali ( narozdíl od toho s bulharskými geny ). Umět psi matematiku, vyjádří rovnítkem můj příjezd a dlouhou procházku po Jizerkách.

Dodávkou jsme se přiblížili na Ferďák a vydali se vzhůru směrem k Zahradní stráni. Ta ale nebyla naším cílem. Z cesty jsme tentokráte uhnuli dříve, přesně pod plotnami Ořešníku ( Ořešáku, jak říkají místní a ten s bulharskými geny ) a začali stoupat napřímo lesem k jeho vrcholu. Prašan chroupal pod nohama a dokud jsme nenastoupali do úrovně, kam dosahovaly sluneční paprsky, šla nám pára od úst a mrazivý vzduch štípal v nose. Zima nám ale nebyla, krásně suchý sníh se nelepil na oblečení a prudké stoupání nás zahřálo dostatečně.

Vrcholové skalisko Ořešníku se koupalo v chladném zimním slunci pomalu se klonícím kamsi za Ptačí kupy. Schody na vyhlídku byly zaváté sněhem, bez jediného otisku lidské stopy. Krása. My ovšem nechtěli na vrchol vystoupat po vytesaném schodišti. Pro potěchu duše jsme si vylezli krátkou cestou koutkem do sedýlka mezi oba vrcholy. Skála byla porostlá tenkou ledovou vrstvou, ale koutová spára umožňovala luxusní jištění. A tak největší boj byl s rukavicemi. Nejprve jsem si je cvaknul na sedák, abych je po chvíli jako nepotřebné hodil dolů Lubošovi. Jen jsem si ale namočil ruce, rázem se mi po teplých rukavicích zastesklo a ten s bulharskými geny je zase házel zpět do stěny.

Ve chvíli, kdy jsem chystal jištění, uslyšel jsem známý hlas. Peruánský šaman Willy Wonka se svým kamarádem se také nechali zlákat nádhernou zimní kulisou a vyrazili na Ořešník. Sice mi pošlapali to dosud nedotčené schodiště, které jsem chtěl z vrcholu natočit, ale zase nám udělali společné záběry. Hlavně jsme však po dlouhé době popovídali.

Západ slunce od kříže na vrcholu Ořešníku je zážitek, pro který sem zamířil i další návštěvník, Zdeněk Hyxa. Slovo dalo slovo a slíbil jsem, že se na Kagotovi objeví reportáž. Dolů jsme seběhli s nastupující tmou a přestože citelně přituhlo, na srdci to hřálo….jo, ale prsty v botách mi cestou autem domů, byť jsem si topil co to šlo, skoro upadly. Luboš si zatím popíjel lahváče, no a Psi? Pancho v pohodě. Yokina? Ta si lehla na deku a dělala, že umřela…Mimochodem, až to fakt zalomí, udělám si z ní tulení pásy na skialpy….

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0002 108_9491 IMG_0237 IMG_0048 IMG_0016 DSC_2874 IMG_0130 IMG_0020 IMG_0074 IMG_0022 DSC_0363 IMG_0016 Fotografie025

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement