POKLAD


Ve středu nebylo zrovna hezky. Po X dnech jsem ale byl konečně doma a měl jsem jasný plán. Po vzoru mého strýce, který si kdysi v gumových botách, se dvěma košíky v ruce a nožíku v každém z nich, nakráčel za mnou do naší třídy a učiteli oznámil, že ROSTOU a ať mě pustí s ním na houby, tak i já jsem se rozhodl, že děti prostě do školky a do školy nepůjdou a raději vyrazíme na výlet.

Myslíte, že byla Fanynka zklamaná? Že kluci naříkali, že chtějí do školky? Naopak! Takové radosti a přitom taková blbost….prostě jsem dětem oznámil, že se budeme učit životem. A tak jsme sedli do dodávky, pustili si správnou muziku – rozuměj správnou dětskou, jako je Jožin z bažin, Papoušek Kakadu apod. – pořádně si zatopili a už jsme si to krájeli chumelenicí do Tisé. Děti totiž na předchozí video z Tiských skal koukali snad 10x a že tam chtějí.

Cestou jsme udělali všechno, co by maminka neviděla ráda. Koupili jsme si lízátka, dali jsme si pořádný kus čokolády, na chvíli jsme si osolili v autě pár grungeových pecek a pořádně u toho zatřepali hlavami, děti po vzoru Blbý a blbější pří předjíždění aut dělaly rukama běžecké pohyby jako že auta předbíhají a upřeně sledovaly, obraceje hlavičky, jejich řidiče. Kluci se vystřídali na sedadle spolujezdce, svezli jsme stopařku, která ukrutně smrděla a pak jsme dlouze větrali. No a nakonec jsme do skal dorazili.

Ochotná paní z Refugio Tisá nám půjčila šály a šátky přes pusu dětí, protože fičelo jak na Sibiři. Díky!!! A potom už jsme vkročili mezi omrzlé a částečně sněhem zapadané skály. To bylo divení, pištění a lítání. To bylo pádů na ledových plotnách zapadaných čerstvým prašanem. Já, přestože jsem si natloukl jako pes, jsem skřítkům dopřál to potěšení pořádně se mi vysmát. A pak bylo neustálé držení dětí na vrcholcích skal, aby je to nesfouklo. Kluci prolézali pukliny jak myši, Fanynka hledala loupežnická doupata. Museli se tam přeci loupežníci schovávat, když tam je tolik jeskyní. A na jedné skále, dobře ukryté, špatné přístupné a tajuplně vyhlížející, jsme našli loupežnické znamení, které označuje poklad.

Ovšem země byla promrzlá, kopat se nedalo. Dali jsme si tedy slib, že to nikomu, ale NIKOMU, neřekneme. Teda kromě maminky, babičky, druhé babičky a tak… No a že se sem vrátíme. Až země povolí, prostě s příchodem jara. A vykopeme POKLAD. Loupežnický POKLAD!

Asi 333x se děti ubezpečovaly, že se vrátíme. Ano, vrátíme! Že to nikomu neřekneme. Ne, neřekneme! Zatím to tedy prckové prozradili jen v Refugiu, kde jsme vrátili šály a dali si něco, co by opět maminka neviděla ráda – sladkou limonádu a hranolky s kečupem. Vše zaručeně makrobiotické.

Cestou domů se mě Fanynka ptala, jestli bych chtěl být loupežníkem. Řekl jsem jí, že ano, kdybych ale neměl děti. Že bych bohatým bral a chudým dával. A tak jsme si odvyprávěli Robina Hooda. Ta myšlenka se jí líbila. Prý bude loupežníkem. Ale protože je duše čistá a nemá ráda cokoliv, co zavání průšvihem, musel jsem kvůli ní koupit i dálniční známku, protože by neunesla pocit, že jedeme načerno. Spíš než na loupežníky bych ji šacoval na policajta.

Vrátili jsme se domů, děti nadšené, oči zářící a největší téma bylo POKLAD. Že si pro něj půjdou a budou ho mít. Samozřejmě to přichystám, zajedu tam, poklad zakopu, pak ho spolu najdeme. Co mě ale těší nejvíc je to, že já se na poklad těšit nemusím. Já už ho mám. Moje rodina je poklad, moje děti jsou poklad, čas s nimi je poklad!

A mimochodem, video je ve střižně. Jsem teď ale přestrašně lenivej….

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

DSC_2462 IMG_0105 IMG_0026 IMG_20161017_142155_resized_20161017_102110266 IMG_0044 P1280623 102_2505 IMG_0169 5 SAM_1236 IMG_0019 IMG_20160421_192822 IMG_0109

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement