PROBUZENÍ SPÍCÍHO HEKTORA

HEKTOR aneb článek pro okurkovou sezonu.

Za mých školních let jsme se o Masarykovi neučili. Komoušům se tak nějak nehodil do krámu. Ovšem to, že se o někom neučíte, neznamená, že nežil. Jako kluk jsem si často doma prohlížel knížku TGM V Lánech. Obzvláště jedna fotografie se mi líbila. Náš první prezident je na ní vyobrazen, kterak sedí na svém koni, Hektorovi. Tento valach měl zcela výsostné postavení mezi ostatními koňmi. Býval označován jako „kůň prezidentský“.

Se sestrou jsme měli takový zvyk, pojmenovat a přejmenovat snad všechno a všechny kolem nás. A tak naše maminka měla asi pět přezdívek, povětšinou mužských jmen, což budilo ve společnosti rozruch a vyvolávalo pátravé pohledy okolí. Hlavně když jsme jí oslovovali „Bohouši“. Nesla to statečně. Zrovna tak naše auto nemohlo býti nepojmenováno. Tenkrát jsme se sestrou došli k názoru ( zřejmě pod tíhou toho, že na silnicích jsme byli skoro vždy předjížděni a prakticky nikdy jsme nepředjížděli ), že naše Škoda 110L disponuje motorem o výkonu maximálně jedné koňské síly a tak by měla nésti koňské jméno. Přes Hatátitlu a Ilčího jsme se dostali právě k Hektorovi a toto jméno již autu zůstalo.

Noblesní jméno pro podobně noblesní kočár….jednou k nám nastoupil do auta bratránek žijící ve Švýcarsku. Celý rozjívený vyletěl z domu, ani si nevšiml, do čeho nasedl. Cestou dělal, jako že střílí po všech rudých hvězdách. A že jich bylo. Potom jsme zastavili u pumpy v Železném Brodě. Tam dostal ohromný záchvat smíchu, že se skoro poch*al. Ptali jsme se ho, čemu se směje. Řekl, že tomu autu, co stojí vedle nás u benzinky. Vysvětlili jsme mu, že jede přesně ve stejném. Rázem bylo po smíchu a zbytek cesty se schovával, jak se styděl, aby ho v tom fáru nikdo nepoznal.

My jsme ale měli Hektora rádi. Rodiče nás v něm přivezli z porodnice, absolvovali jsme v něm všechny výlety, pár dovolených, nespočet návštěv u známého, který byl naštěstí automechanikem. Všechny cesty na chíru, kam mě každou chvíli mamka vezla i výlety do milovaných Jizerek, jsem odkroutil Hektorem. Po smrti táty začala zase řídit maminka. A Hektora nikdy nevyměnila.

Hektor nás vozil spolehlivě, jen párkrát nás vypekl. Třeba když mu zrovna nefungovala ruční brzda. Byli jsme s maminkou v obchodě a říkám jí: „Mami, rozjíždí se nám auto.“ Mamka zvyklá na můj humor jen odpověděla, aniž by se přesvědčila: „No to víš, že jo….“. Své varování jsem zopakoval. Nic. Tak jsem jen pokrčil rameny a díval se, kterak Hektor couvá do hlavní silnice Praha – Harrachov. Bez řidiče. Potom vlétl do obchodu nějaký člověk: „Čí je ta modrá škodovka venku? Ujíždí do silnice!!!“ V tu chvíli jsem pochopil, jak rychlá dokáže moje maminka být. A ona pochopila, že občas by mi mohla i věřit nebo se alespoň přesvědčit, přestože moje slova zní dost neuvěřitelně. Stejně tomu bylo i ve chvíli, kdy jsem, klečíce na zadní sedačce a dívaje se z okna, hlásil, že nám něco černého padá z motoru. Varoval jsem asi třikrát. Mamka jen odpovídala: „Jasně, jasně, jasně…“. No a pak rána a vzápětí ticho, pár posledních metrů setrvačností a už jsme stáli. Domů daleko, auto nepojízdné. Naštěstí jsme vždycky stopli nějakou ochotnou duši, která nám auto opravila nebo nás dotáhla na laně.

Pak nám také sebrali techničák, když policajtovi zůstalo světlo, které chtěl narovnat, v ruce. No a také jsem zažil, jak moje mírumilovná babička skoro umlátila traktoristu, který nám nedal někde u Borku přednost, pročež jsme takřka zabili. Zabít jsme se mohli i v zatáčkách rokle u Železného Brodu, kde jsme vyprovokovali mamku, ať předjede školníka plazícího se před námi. Ve chvíli, kdy jsme byli na jeho úrovni, vyjel naproti náklaďák….Později, když jsem sedával vepředu a zdálo se mi, že maminka jede pomalu, sešlápl jsem jí nohu na plynu. To byl pak cirkus.

Prostě jezdit Hektorem nebylo pouhé přesouvání z místa na místo, byl to svým způsobem životní styl. Protože Hektor, to nebylo jen auto, nebyla to jen věc. Byl to kámoš. Trochu pracant, trochu lempl, hajzl škodolibej, ale věrnej. Nešlo ho jen tak odvézt na šroťák, když už ho stářím rozbolely všechny klouby. Zůstal tedy u nás na vejminku. Tiše tam spal, zatímco já se oženil, do domu přibyly tři děti a jak rostly, čím dál víc vnímaly, že v garáži stojí auto, které by je moc a moc zajímalo. Prostě veterán. Posledním impulzem pro rozhodnutí probudit spícího Hektora, byla Veteránshow na Huti. Kluci – fascinovaní obdobnými stroji – začali prosit, ať Hektora zprovozníme. Nebyl žádný důvod jim nevyhovět.

Na reinkarnaci Hektora se podílela maminka, strejda a z domů kolem nás se přidávali sousedi. Tom a Petr pomohli se svíčkami, Petr se navíc rozvzpomněl na pár fíglů, které u stejného auta, které míval, musel občas použít. Michal zapůjčil olej, Růža baterii, strejda kabely. Otevřelo se a vypilo pár lahváčů, nějaké ty panáky. Děti ze sousedství mačkaly palce, ať se dílo zdaří. Evička s Janou chystaly svačiny. Z oživování Hektora se stala atrakce v celé naší ulici. Až po západu slunce se konečně Hektor vyškrábal z garáže na cestu. Děti se musely svézt, radost všech nebrala mezí.

Druhý den jsme převezli Hektora zaparkovat k Princovým. Do přechodného bydliště našeho modrého střepu. Cestou jsme porušili asi třista předpisů, jeli jsme bez značek, technické, pojištění, povinné výbavy, dětských sedaček, s dětmi na přední sedačce, bez pásů, bez brzd, baterii spojenou kabely s kontakty, protože do kaslu nabaterii se nevešla. Upadla nám poklice z kola, ale nakonec jsme dojeli.

Od té doby neustále ujišťuji děti, že Hektor je pořád náš. Až skončí zima, dáme se do práce a uděláme vše proto, aby Hektor zase mohl v plné parádě a zcela legálně vyjet na silnice. Vrátí se mi tak vzpomínky na výlety, které začínaly hádkou se setrou, kdo bude sedět na místě spolujezdce a nezaměnitelným zvukem vytůrovaného motoru, když jsme couvali příkře vzhůru z garáže do cesty. Většinou tak natřikrát.

Hektor, pekelný stroj v nebeské modré, stále žije!

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0068 IMG_20140310_161457 VIRB Picture IMG_0027 IMG_0011 img_2012 20170409_141720 IMG_0010 IMG_0071 DSC_1109 101_3623 VIRB Picture DSCN3873

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement