VYSOKO NAD TOKEM JIZERY

Pokud by Ivan Petrovič Pavlov nezkoumal reflexy na psech a nenechával je slintat na žárovku, mohl stejně dobře zkoumat reflexy na nás, kdo máme rádi Jizerky. No schválně, co se vám vybaví, když uslyšíte: „Jizerky!“? Asi nebudu daleko od pravdy, že vám okamžitě naskočí ŽULA, BUKY a možná i řeka JIZERA, po které se hory jmenují.

Jenže Jizera teče pestrým krajem, který se mění co do vzhledu, ale i svou geologickou stavbou. Takže až Jizera přeskáče žulové balvany na svém horním toku, sevře ji rokle se svými břidlicemi a metamorfovanými horninami a kousek za Železným Brodem už lze na koryto řeky shlédnout z pískovcových skal.

A právě do těchto míst, nad Malou Skálu, jsme se vydali s Abu na zimní-nezimní výpravu. I v minulosti jsme ve dvojici s Abu vyrazili za předjarního času do této oblasti, že by tak vznikala tradice? Tehdy jsme ovšem brousili po opačném břehu Jizery, nebe bylo rovněž azurově modré, večerní světlo zbarvilo skály do oranžova a teplota se západem slunce prudce klesla. Vše jako přes kopírák. Jenže tehdy jsme sledovali večerní představení z Mnicha na Pantheonu, tentokráte ze Suchých skal.

Malé české Dolomity, jak Suchým skalám asi nejen já říkám, jsem vždy vyhlížel z auta při našich rodinných výletech do Českého Ráje. Nikdy ale nebyly naším cílem. Nevím proč?! Prochodili jsme Kalich, Klokočí, Drábovnu a skalní města široko daleko, ale na Sušky tak nějak nedošlo. Možná, že tenkrát děda poradil mamince, ať nás tam nebere, že to tam je nebezpečné. On měl děda občas velice dobré rady, čtverák. Jako třeba ať jedeme z Turnova domů na kole přes Skuhrov a Huntířov. V sedmi letech, na skládačce, navíc s cestou ze Zásady do Turnova a pěším výletem po okolí v nohách….

No nic, tedy až teď, s vlasy a vousy prokvetlými, na prahu nejhlubšího stáří, mě Abu na Suché skály vytáhl. Nedostal by mě tam nikdy nikdo za letních dní, kdy je silnice pod skalami obsypána auty stejně jako skály samotné obsazené lezci. Ale teď jsem nad volbou neprotestoval, velmi se nám hodila i dojezdová blízkost. Nebe vymetené, dokonale ostrý vzduch jako stvořený pro daleké výhledy a takřka liduprázdno. Jen jedinou podobnou duši jsme zahlédli dělat si radost ve sluncem nasvícené stěně jedné z věží. Nemohl jsem si lepší den pro premiéru ( a možná i derniéru ) na Suškách přát.

Cesty jsem nechal vybrat Abu, ještě aby ne. Něco se tu, hoch, nalezl. A já si neuměl ani představit, co mě čeká. Abu plácal něco o šestkách a o sedmičkách, čemuž jsem nerozuměl. Stejně jako obtížnosti cest to mohly být velikosti bot nebo dámského megapoprsí….. ale vážně: věděl jsem, že cesty zvolí Abu dobře, jen na jednu věc jsem ho upozornil a tou je moje pískovcová neznalost, takže ať na ni bere zřetel. Bral. A tak jsem si mohl na druhém za Abu hezky užít Sokolí hranu na Sokolí věž, NC na Samotáře a Bundalovu drogu na Hlavní věž. Při přesunech mi Abu ukazoval, kde se co leze, co lezl kdysi on sám a odkud někdy dávno schrastil a způsobil si pneumothorax, čímž dostatečně zabavil hasiče a záchranáře.

Naše lezení se ale obešlo bez nejmenších náznaků něčeho zlého. Abu si gravitační pokusy odpustil, mě do nich nepustil. Mohli jsme si tak užít pohyb v dokonale vyhřátých stěnách i prudký pokles teploty na vrcholcích, kde jsme již nebyli jak za pecí chráněni masivem skal. Došlo i na vrcholové pivko, které jsem v batohu jako správný nosič tekutin vytáhl. Oči nám bloudily po údolí Jizery i po bílých vrcholcích Krkonoš na obzoru. Abu by ve dvojici s někým jiným stihl více cest, ale o to nešlo. Byl to Božský den na krásném místě!

Nevím, kdy se sem zas vrátím, jestli vůbec budu mít příležitost. Ale pokud se naskytne, využiju ji.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0004 DSC_2668 IMG_0039 DSCN3983 IMG_0071 img_2546 OLYMPUS DIGITAL CAMERA 101_0354 IMG_02838 101_9322 IMG_0036 IMG_0071 Fotografie-0364

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement