PRAVIDLO POLOVINY CENY

aneb rada člověka, kterého si nikdo nikdy nekoupí

Není to tak dávno, co jsem tu psal o obecních bláznech. Připomínám, že je mám rád. Jednak pro jejich originalitu, nekonformnost a schopnost žít mimo hlavní proud, ale také ještě z jednoho velmi podstatného důvodu. Oním důvodem je ta nejsyrovější životní moudrost balancující na hraně mezi šílenstvím a genialitou. Tito lidé žijí podle vnitřně nastavených pravidel, která nikde nevyčetli a přitom to jsou myšlenky tak geniálně jednoduché a jasné, že by se jimi měli řídit i ti, kteří za blázny považováni nejsou.

Jednomu takovému chlapíkovi, s nímž jsem rád rozmlouval, jsem sám pro sebe říkal Apoštol Skromnosti. Poznal jsem ho kdysi dávno, snad před 20ti lety. Tehdy jsem po nějakou dobu pracoval v neskutečně zkurvené práci v jednom bankovním domě. Zabýval jsem se cennými papíry – akciemi, dluhopisy, zkrátka investičním bankovnictvím. Zuby jsem měl obroušené od toho, jak jsem hryzal drát. Nelíbilo se mi tam, sraly mě košile a kravaty, ničila mě stahující se smyčka kolem hrdla lidské svobody. Nařízení přitvrzovala, regulovala i formu pozdravu s klientem ať při osobním jednání, tak při telefonátu. Nastrčení agenti nás fízlovali, jestli vše dodržujeme. A tak začala moje vzpoura, při jejíž poslední fázi jsem si koupil v papírnictví masku ovce a v ní klienty obsluhoval – pár dní před tím, než jsem to definitivně zabalil.

Ale zpět k onomu Apoštolovi Skromnosti. Byl jedním ze tří klientů, kvůli kterým jsem ještě v práci, která postrádala smysl a žrala mého ducha, zůstával. Poprvé když přišel, odhadoval jsem ho na někoho, kdo si spletl patro, oddělení a možná dokonce budovu. Starý špindíra v oblečení ve stylu otužilců z klubovny „homeless“ pod dálničním mostem. Navíc ten jeho plachý pohled…pozdravil a sklopil zrak. Nabídl jsem mu židli, vysral se na formální bankovní pozdrav a jako člověk s člověkem, nikoliv stroj se zástupcem lidské rasy, jsem si s ním začal povídat. Muž, kterému byste dali tři koruny na rohlík, měl potíž. Chtěl někam investovat své peníze, aby to mělo smysl. Bylo to pár milionů. Není podstatné, jak je získal, ale ani před jejich nabytím netrpěl nouzí. Děti neměl, peníze vůbec nepotřeboval, k ničemu mu nebyly, neměly pro něj žádnou cenu. Chtěl, aby po jeho smrti přešly na organizace, které si vybral. Volil, myslím, dobře. Žádné zavšivené neziskovky. Byla s tím ovšem potíž, peníze dle tehdejších zákonů takto odkázat organizacím nešlo. Tím se ale nebudeme zabývat.

Důležitější bylo, jak se postupem času a při opakovaných návštěvách rozpovídal o sobě. Nejprve velmi opatrně, spíše jen tichým hlasem odpovídal na otázky, které ovšem nebyly míněny jako šťourání do jeho osobního života. Jen jsem si přál navázat s ním korektní vztah založený na vzájemné důvěře, aby nepůsobil pořád tak, jako že se ostýchá či dokonce bojí. Šlo to pomalu, jako když postupně získáváte důvěru srnky, která vám chodí v zimě na zahradu vyhrabávat ze sněhu popadaná jablka.

Stálo zato ho poslouchat. Zajímavé myšlenky z něho padaly totiž zcela mimochodem, ukryté mezi věcnými odpověďmi na mé ryze praktické otázky. Řekl mi, že vždycky používal PRAVIDLO POLOVINY CENY. Nechápavý pohled jsem nemusel hrát a tak pán spustil své vysvětlování a já se teď o něj podělím s vámi. Nosím ho totiž celé ty roky v hlavě a ve většině případů se jím zvládám řídit i když přiznávám, že někdy podlehnu, ostatně kdo z nás nechybuje?!

PRAVIDLO POLOVINY CENY SPOČÍVÁ ve skromnosti svého fungování a hře s vlastními materiálními tužbami. Základem je rozdělit své materiální potřeby na to, co skutečně POTŘEBUJETE a co pouze CHCETE. To jsou diametrálně odlišné věci. Potřeba je vysoce nadřazena chtění. Přesto, i když dokážete fungovat velmi skromně a chtění příliš nepodléháte ( nezávidíte okolí, že má to či ono, nechcete vlastnit všechno, co vidíte kolem sebe, nepodléháte reklamě ), ucítíte občas obyčejnou touhu něco si koupit. Věc, která se vám zalíbila, přijde vám úžasná, skvělá, potřebná. Nemáte-li na ni peníze, musíte je vydělat a než se tak stane, tužba se třeba rozpustí, vytratí, o věc ztratíte zájem. Zjistíte, že ji NEPOTŘEBUJETE. Horší je, pokud na onu věc peníze máte. Stačí pak jít do obchodu a rychle svoji materiální tužbu uspokojit. Bylo by to tak snadné a rychlé. Důležité je ovšem vědět a neustále si připomínat, že štěstí nelze nalézt v žádném z hmotných předmětů tohoto světa, jež lze za peníze pořídit.

Proto onen muž – Apoštol Skromnosti – nastavil sám sobě zmiňované vnitřní pravidlo Poloviny ceny. Podíval se, kolik ona věc, jež ho zaujala, stojí. Klidně se na ten předmět došel podívat do obchodu, aby jej uchopil do rukou, pohlédl na něj vlastním očima a představil si, jestli po nákupu, až si jej přinese domů, bude šťastnějším člověkem. Skoro vždy takto dospěl k názoru, že nikoliv, že se bez oné věci klidně obejde. A pak udělal jednoduchý úkon: peníze, které měl už s sebou v kapse pro případ, že by kouzlu věci podlehl a skutečně si ji koupil, rozdělil na DVĚ POLOVINY.

Jednu polovinu uložil do krabičky a dobře uschoval. Druhou polovinu ponechal v kapse. Po tomto rozhodnutí zřetelně věděl a pociťoval dvě skutečnosti: jednak tím, že neutratil peníze za něco, co jen CHCE, bude mít vždy rezervu na to, co bude skutečně POTŘEBOVAT. Pak také, a to v neposlední řadě, věděl, že vyhrál boj s vnitřním démonem materialismu a že je třeba se za vítězství odměnit. Nechtěl, aby zůstalo jen u sladkokyselého pocitu z toho, že si jednoduše neudělal radost a něco si nekoupil. Naopak, odměnil se za to své vnitřní vítězství, aby byly pocity v rovnováze. Tedy druhou polovinu peněz, co měl v kapse, utratil za jinou radost, kterou si dopřál. Ovšem byla to radost odlišná, taková, která sytila jeho duši – koupil si třeba lístek na vlak a dojel se podívat někam, kde ještě nebyl. Nebo si dopřál lepší jídlo, než obvykle míval. V součtu tak nic netratil, postavil na váhu proti sobě chuť koupit si nějakou věc proti tomu ušetřit polovinu její ceny a ještě k tomu si udělat radost jinou, hodnotnější.

Netřeba připomínat, že takto fungujícího člověka si nelze koupit. Význam a cenu peněz zná, ovšem jeho fungování je založeno na zcela jiných životních hodnotách. Nežije v luxusu, ale má vždy na to, aby žil tak, jak se sám o své vůli rozhodl žít. Tomu se říká svoboda.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0023 IMG_0034 035 IMG_0060 DSC_1111 DSC_2757 IMG_0005 IMG_0017 100_1146 IMG_0052 IMG_0021 IMG_0029 IMG_0022

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement