KROKY VEDOU NAD RUDOLFOV

…aneb Žihadlo a Čmelák…

Nedávná výprava s Danem Jizbou mě inspirovala k tomu, abych se alespoň zašel podívat ke skalám a skalkám, u kterých jsem ještě nebyl. A pokud bude dobrá konstelace, tak se pokusil na ně vylézt, abych vyčetl z jejich vrcholové knížky, koho sem také kroky zavedly a kdy naposledy tu lidský zadek ohříval – většinou notně omechovanou – žulu. O výhledech z vrcholů nemluvím, protože to jsou věže a věžičky utopené kdesi hluboko v jizerskohorských lesích a svou velikostí stromy nepřevyšují.

Spousta takových malých velkých cílů se nabízí, ale jeden jsem měl v živé paměti z Danova vyprávění: Žihadlo. Dan barvitě líčil, kterak skalku s parťáky navštívili a očistili a také zmiňoval plotnu, která k vrcholu vede. Tam jsem si připouštěl šanci, ačkoliv horolezecký průvodce upozorňuje na obtížnou dosažitelnost vrcholu a straší vysokou klasifikací cest. Jenže kde je plotna, stoupají moje šance na přelezení. Přesto jsem nemířil k Žihadlu s tím, že jej vylezu, jen jsem jej chtěl vidět. A také nedalekého Čmeláka, který je ve skutečnosti Ropuchou. Nebo je Ropucha Čmelákem? Nevím! Beru to tak, že sovy nejsou tím, čím se zdají být….po zmatku v názvech jednoho „šutru“ nemá smysl pátrat. Ne, lžu! Zajímalo by mě to. Ví někdo odpověď?

Žihadlo jsem dohledal bez potíží, obešel jej ze všech stan a najednou se mi nechtělo otočit na patě a odejít. Ukloněná plotna zvala k vyzkoušení, vypadalo snadné postavit se na ni. Jenže tak snadné to pro člověka mých lezeckých „kvalit“ nakonec nebylo, stálo mě to hodně pokusů. Co je ale příjemné, že když už se na plotnu postavíte, nohy na ní drží a bez nějakého extra stresu jde postupovat vzhůru. Výška sice narůstá, ale v relativně položené plotně se člověk cítí stokrát lépe než na Morionu. Věžičku bych rozhodně doporučil všem, kdo se rádi opékají na plotně.

Na kloudné přelezení Čmeláka – Ropuchy mi už nezbylo moc sil ani soustředění, přeci jen se mi pořád hlavou honila radost z překvapivého vylezení Žihadla a sil jsem neměl na rozdávání. Nekulturně jsem se vyhlouzdal na vrchol nejsnazší cestou a byl rád, že se mi to vůbec povedlo. Čmeláčí Ropucha mě ( při vší úctě ke všem skalám i skalkám ) moc neoslovila, věděl jsem, že kvůli ní už bych se nikdy nešel. Nebýt tohoto pocitu, asi bych i lezení na tuto skalku vzdal. Nechci ale Ropuše křivdit, mohl jsem jí zkusit dát pusu, jestli se nestane prizcenou.

Video je takovou rychle střiženou, roztěkanou taškařicí. Asi i na záběrech je vidět, že jsem je přiodfláknul. Ostatně byl to jen rychlý výpad do hor mezi koncem pracovní doby a časem na vyzvednutí dětí ze školky. Teprve večer v hospodě u laciného piva mi došlo, že jsem měl trochu zpomalit a víc vnímat, protože to byly krásné chvíle…

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0084 IMG_0085 100_3711 DSCN3984 100B9710 IMG_0158 IMG_0062 IMG_0091 DSC_2636 IMG_0177 IMG_0040 IMG_0068 DSC_2445

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement