DOMOV V SRDCI

Nejsem si jist, od jaké chvíle ta slovní spojení, která v souladu s mým pocitem přesně vyjadřují vztah k místu, používám. Nikde jsem je nečetl, neslyšel, přesto jsem si jist, že je používám nejen já. Jsou to logická slovní spojení těch, kdo cítí pouto ke svému domovu a vnímají srdcem. Můj domov a rodný kraj je KRAJEM MÉHO SRDCE a pokud se mi i někde jinde mimořádně líbí a to tak, že cítím na daném místě klid v duši a jakousi nevysvětlitelnou energii, potom se na taková místa vracím a říkám, že jsem tam ZANECHAL KUS SVÉHO SRDCE.

Kdo pozná kraj svého srdce a uvědomí si sepjetí s ním, ztrácí chuť cestovat, protože není místa, kde by mu bylo lépe. Než se tak ale stane, je dobré projet svět, aby až někde v jeho nejzazším koutě, třeba promrzlý, hladový, bez peněz a plánu co dál, si uvědomil, kde je doma, kam patří a jak dobře mu tam je. Mně to došlo celému rozšvihanému a dolámanému v hlubokých lesích Britské Kolumbie, když mě rangeři odnášeli na nosítkách do auta, aby mě převezli do nemocnice. Přál jsem si být doma. Pamatuji na první kroky po okolí, když jsem se konečně vrátil zpět. Všechno mi přišlo neskutečně krásné, malebné. Žádné dechberoucí monumentální štíty hor, ale ta naše jizerskohorská kopcovitá a lesnatá krajina s kamenitými potoky, zelenými bučinami a temnými smrkovými háji. Došlo mi všechno. Tady jsem doma a tady chci žít.

Přál bych si, aby ke stejnému vztahu k domovu a k našim Jizerským horám dospěly i naše děti. Ať klidně jednou vyletí z hnízda a poznají svět, ať je to těší i bolí, zkrátka ať ochutnají život, ať se ale jednou s láskou domů buď vrátí nebo alespoň na návštěvy navrací. Od prvních procházek s kočárkem, kdy prckové pozorovali větvičky stromů pohybující se ve větru, se to do nich snažím vlídným slovem vštěpovat. Bavíme se o tom pořád, na každé procházce, často i při pohledu z okna. Chceme ze ženou, aby ty malé dušičky věděly, jaké mají štěstí, kde žijí. Vyběhnou z domu a jsou na zahradě pod velikými korunami ořešáků, k lesu pár kroků, na veliké louky nad vsí jen o pár metrů dál. Mohou se vnořit do smíšeného lesa a jím bez cest stoupat ke skalám na Černostudničním hřebeni. A rozhlédnou-li se po krajině, uvidí kromě těch našich Jizerek i Krkonoše a také Kozákov, Trosky, zkrátka Český Ráj. Žijí si v klidu tam, kam jiní jezdí na dovolenou. A to ještě k dobru mají výlety do rozličných skal, hor a zejména do Krkonoš, rodného kraje svojí maminky, mé ženy.

Nemá ale cenu vysvětlovat, slovem lásku k místu nepředáš. A tak ji budujeme poznáváním, vždyť k tomu máme ideální prostředí. V zimě na lyžích, od jara do podzimu na kole, ve skalách, u potoků a řek – Jizery i Kamenice. Vše, co by kamenem dohodil. Pořád se rozhlížíme, pojmenováváme kopce, údolí, vesnice posazené mezi lesy. A já cítím spokojenost, když děti správně poznají místa, kam míří náš zrak, vědí, kam vede která cesta a kam se dá odbočit na lesní křižovatce, poznají pomníček a neznatelnou pěšinku, která k němu vede, znají jeho příběh. Věřím, že se jim to ukládá nejen do paměti, ale hlavně do srdce.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0130 IMG_0013 100_1130 100_1146 kkk IMG_0019 fran. capka (8) IMG_0034 IMG_0098 DSC_0317 DSCN3967 DSC_2631 100_1074

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement