Archive for Červen, 2018

KAGOT HLÁSÍ DOVOLENOU

KAGOT HLÁSÍ DOVOLENOU

Konečně! Prázdniny a volno! Co víc si přát? Přepínáme do módu KLÍDEČEK. Ano, chtěli jsme se ještě rozloučit s Jizerkami vylezením nějaké hodnotné cesty a výpravou, na které nasajeme mimořádného ducha našich zelených bukovožulových hor do všech pórů našeho těla, aby tam někde daleko, kam míříme, se nám po něm nestýskalo. Jenže přišly deštivé a chladné dny, na lezení nebylo pomyšlení. A protože je vše jak má být, alespoň jsme se stačili nachystat na dovolenou. Vyrobil jsem spaní do dodávky, ať můžeme s dětmi křižovat světem. Luboš vyměnil na autě 98% dílů, aby rovněž dojel k cíli a dá-li Bůh ( nebo kdo a co chce ), v jednom bodu letošní daleké cesty se protnou dovolené Luboše a Kristýnky s tou naší. Doharcujeme-li se tam, kde místo cikánů řvou cikády, kde voda je slaná, sluneční paprsky hřejivější a vzduch voní úplně jinak, pobudeme tam společně – hejnická i zásadská část Kagota.

JIZERSKOHORSKÝ BUMERANG

JIZERSKOHORSKÝ BUMERANG

Lezecká cesta Bumerang na Polední stěnu nenechá nikoho na pochybách, jak se její název zrodil. Stačí se na ni podívat a je jasné, že přiléhavější jméno nemohla dostat.
K tomu všemu sami bychom mohli být považováni za bumerangy. Z Jizerek nás vyhodíš a my se tam vrátíme.

HOUBA

HOUBA

Od poslední lezecké výpravy – 31. května s Františkou na Kouhouťáku – uteklo hodně vody jizerskohorskými potoky, teď už zase díky vydatným dešťům vodnatými. Přirovnání o času, který plyne jako voda v potocích, začínalo ztrácet smysl. Sucho vládlo Jizerkám, stejně tak jako roje much a mraky muchniček. Červen je specifický měsíc pro návštěvy našich hor. Suchopýr kvete nad vrchovišti, zelená barva lesů se ustálí do neměnné podoby, ve které setrvá do prvních známek podzimu a každá výprava znamená připravit se na milionovou hmyzí armádu. Kůže pálí a svědí, mouchy vám zalézají i do nosu a uší, běda, když se zrovna nemůžete ohnat.

SLIB, KTERÝ JE RADOST DÁT

SLIB, KTERÝ JE RADOST DÁT

aneb s Františkou ve skalách

Před pár dny, kdy jsem s mými kluky – Matoušem a Štěpánem – vyrazil do skal za mloky a lezením, zůstaly Františce oči pro pláč. Loučili jsme se s chuděrou nemocnou
v chodbě a bylo mi jí tak líto. Toužila jít do skal s námi, krokodýlí slzy se jí koulely po tváři a já zvažoval, jestli výpravu nevzdat. Jenže to by zase bylo kruté k natěšeným klukům. A tak jsem dcerce dal slib: „Jakmile se, Františko, uzdravíš a budeš se cítit dobře, vyrazíme spolu do Jizerek lézt. Jenom my dva, abys o nic nepřišla. A pak už zase budeme chodit všichni společně.“ Otřela si slzy a se staženými rty přikývla.

MRTVÍ PTÁCI

MRTVÍ PTÁCI

aneb Cestou mrtvých bratrů….

Osmadvacátý květnový den měl od samého rána v sobě cosi zvláštního, jakousi předzvěst zážitků, které budou k mojí duši promlouvat jinak než obvykle a zanechají dojmy, jež mi budou ještě dlouho rezonovat v hlavě. Příslib mimořádného dne, ovšem
s varovným hlasem v podvědomí, že ta mimořádnost nemusí být nikterak radostná. Pamatuji si živě na vnímání lesa poté, co jsem v něm našel první mrtvolu. V člověku se probudí cosi, co ho o blízkosti smrti následně varuje, jakýsi radar, který sepne ve chvíli, kdy někdo jedny dveře zavírá a druhé otevírá. A nemusí to být jen lidé.

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

DSC_2984 IMG_20161017_112636 IMG_0154 IMG_0110 IMG_0046 IMG_0222 100_3678 DSC_2701 102_2373 IMG_0055 IMG_0049 _a (1) 10032014110

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement