HOUBA

Od poslední lezecké výpravy – 31. května s Františkou na Kouhouťáku – uteklo hodně vody jizerskohorskými potoky, teď už zase díky vydatným dešťům vodnatými. Přirovnání o času, který plyne jako voda v potocích, začínalo ztrácet smysl. Sucho vládlo Jizerkám, stejně tak jako roje much a mraky muchniček. Červen je specifický měsíc pro návštěvy našich hor. Suchopýr kvete nad vrchovišti, zelená barva lesů se ustálí do neměnné podoby, ve které setrvá do prvních známek podzimu a každá výprava znamená připravit se na milionovou hmyzí armádu. Kůže pálí a svědí, mouchy vám zalézají i do nosu a uší, běda, když se zrovna nemůžete ohnat.

Přesto jsme nezatroubili k ústupu. Za první červnovou dekádu jsme stihli s dětmi zajít na Owcze skaly do Krkonoš, s kluky projít horní údolí Jizery od Kořenova výš proti proudu, také jsme zajeli na Broumovsko, kde jsme prolezli Kočičí hrad a z Ostaše nás spláchla dokonalá průtrž mračen, přešli jsme Černostudniční hřeben od Tanvaldu přes Terezínku a Muchov k nám domů. Dobrý počin za deset dní…

Na jizerskohorskou žulu jsem se vrátil sám poté, co pominula vedra ve své nejsyrovější a nejsurovější podobě, kdy vyprahlý podrost chroupal pod nohama jak šnečí budky. Zato přišlo dusno a šedobílá prádelna. Pohledy do mlžných lesů si nic nezadaly
s pralesy na Borneu. Krásná podívaná!
Pondělního večera už mi cukal koutek a oko tikalo jak východoněmecké hodinky – dohnal mě jizerskohorský absťák a tak jsem se vydal na kole za jednou z těch nejodlehlejších skal. Uvědomil jsem si, že u Houby, která byla mým cílem, jsem naposledy byl asi před dvaceti lety. Tehdy stála na planině, viditelná i z nedaleké křižovatky cest. Tušil jsem správně, že tentokráte bude už její vrchol schovaný mezi stromy.

Jizerka mě mile potěšila svojí pondělní podvečerní prázdnotou. Nebývá už takového klidu pod Bukovcem. V loukách s vykvetlým rdesnem se pásly srny, přes cestu mi přeběhla liška – zhmotnění pocitu, kam se vydávám. U Velké Jizerské louky opravdu dávají lišky dobrou noc. Políbí vás na čelo, odříkají modlitbičku a utáhnou vám šňůru
u límce spacáku, aby se vám hůř bránilo, až vám přijdou v noci okousat obličej.

Houbu jsem našel snadno, při troše pozornosti ji z cesty zahlédnete, pokud ovšem víte, kam se máte dívat. V neděli jsem s kluky přinesl domů z lesa křemeňáky a lišky, teď jsem stál pod houbou žulovou, na níž by žádný košík světa nestačil a z lesa bych ji rovněž nést nechtěl.

Žula Houby i okolních kamenů sálala, s velkým potěšením jsem tak vystoupal na obří klobouk bos. Pěkné by bylo sledovat Velkou jizerskou louku a okolní pustotu hor, nebýt zmiňovaných muchniček. Žraly jako o závod, snad ještě více, než když jsme před nimi onehdy, také v červnu, prchali s pološíleným Lubošem od Hradu rytířů. Zmizel jsem, dokud mi na těle zbývalo trochu masa.

Od Houby jsem pokračoval neznačenými cestami na Polední kameny, rozhlédl se
z jejich vrcholu, vylezl si na nedaleký, kuriózně členitý a rozbrázděný Mozek – trefné jméno – a pak si to švihal zase dolů k Jizerce. Rychlost větší než zhruba 20km/h už byla poměrně příznivá pro to, aby mi mouchy s muchničkami nelezly do tělních dutin, ovšem ve sjezdu bylo třeba mít zavřenou hubu, abych jich jako lelek nenachytali pár kilo do zobáku.

Večerní Jizerkou kráčela jakási dětská výprava, snad prvňáčci na výletě. Děcka se usmívala, až na posledního hocha. Ten plakal. Zřejmě věděl víc než ostatní. Raději jsem se ho na nic neptal, bylo mi totiž dobře a nechtěl jsem od něho slyšet, že měl třeba vizi
o atomovém útoku nebo o stavbě velikého hotelu se shopping centrem pro tisíc lidí kousek za Pešákovnou….

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

DSC_0811 IMG_0010 IMG_0026 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0062 IMG_0017 IMG_0031 100_3722 114 b1 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0066 IMG_20160421_152935_18CS

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement