BOJ O RADNICI

Brutální sucho a vedro sužovalo kraj a my s Lubošem, pitomci pitomí, jsme se rozhodli, že se pustíme do boje o Radnici. Ne, nebojte, nedáváme se na politickou dráhu. Byť nejsme nějak extra chytří, víme, že politika je jako hovínko a to voní jen masařkám, které si na něm hodují. Radnice, o kterou jsme my sváděli boj takřka nedůstojný, je skalní baštou nad střechami domků v malebné vísce Klokočí.

Inspirací pro tento náš pískařský experiment bylo video Zdendy Boudy z Hutě. Koukli jsme na to, následně na sebe a že jako tedy jdem. Zvolená cesta se jevila velmi přijatelně: „Hele, to si vyběhneme a pak dáme ještě nějakou pěknou cestu poblíž. Nebo dvě.“

Jenže sovy nejsou, čím se zdají být. Už stoupání ke skále mělo punc koupele ve vlastním potu. Vedrem zmučený les měnil svoji barvu do žluto-oranžova, podrost chroupal pod nohama. Radnici jsme nadešli, abychom se na ni podívali z nadhledu. V tu chvíli jsme pojali podezření, že se v tom až tak snadno neprojdeme.

Při průlezu tunelem protínajícím předskalí Radnice Luboš prskal už docela hlasitě, takže mi bylo jasné, že o pár chvil později mi oznámí, že mě jen odjistí a ať si to vytáhnu sám a kdo ví, jestli vůbec za mnou půjde. Nalezl jsem do cesty, v pohodě cvaknul kruh, sunul se dál a ve chvíli, kdy jsem získal pocit, že to je hračka a už jsem prakticky nahoře, přišla facka. Jen zavrtění rameny, které by mě posunulo do vhloubení, mě dělilo od vcelku pohodového vylezení cesty. Prakticky jsem tam byl. Jenže já se tam neprotáhl.

Ještě pln sil a optimismu jsem o dva kroky poslezl, že si to dám líp, techničtěji, estetičtěji. Jo, zlatý voči! Trápení začalo. Dva kroky nahoru, žába, žába, blbě noha, blbě ruka. Prd. Tak zase dva kroky dolů a dva nahoru, další pokus. Pak jsem to zkusil na sokolíka, opět chyběl milimetr. Ale já ten milimetr nebyl schopný udělat. Ruce jak pavián, žízeň jak pavián, vedro jak pavián. Odskočil jsem si do kruhu, až to Lubošem metlo na předskalí.

Šotek mi šrouboval v hlavě, že to normálně zapytlím. Víru jsem ztrácel, síly už jsem neměl. Jak už to ale bývá, poslední pokus je mobilizační. Všechno se to v těle shrabe, aby se člověk nemusel vzdát. Konečně jsem se do vhloubení nasoukal. A uvědomil jsem si, jak blizoučko jsem při prvním pokusu byl. Jen to zavrtění levým ramenem. Širočinu vzhůru jsem vyfuněl a na vrcholu ještě dlouze vydýchával. Jazyk přilepený na patře, nohy v lezečkách, písek na obličeji.

Luboš – překvapivě – do cesty také nalezl a svým stylem a se slovním doprovodem, který bylo třeba vypípat ve videu, cestu vylezl za mnou.
Zlepšil mi tím náladu, protože to byla báječná estráda. Neměli jsme ani sílu kochat se pohledem do krajiny. Za východním obzorem se navíc kupily mraky a z dáli hřměla bouřka. Slanili jsme rychle dolů a na žádnou další cestu samozřejmě nedošlo. Pískaři by se nám smáli, jací jsme poserové.

V Zásadě jsme si skočili na pivo a i zvednutí sklenice nám činilo značné potíže. Nejsme holt pískaři, pískomilové ani etnikum od rovníku, které si v rozpáleném písku lebedí. Příběh měl i svoji dohru tam, kde započal. U Zdendy Boudy z Hutě. Volám mu: „Ty, hele, Zdendo, tak jsme si vylezli tu tvou slavnou Radnici. Vytrápili jsme se jako prase…..“. Má slova přerušil smích. Smál se Zdenda i jeho Zuzka. Věděli čemu. Prý je tam jakýsi tajný chyt, který když využijete, je to snadné.

No, tak to jsem rád, že to vím. Podle mě si Zdenda dělá opět hýždě, abychom tam šli bojovat znova a hledali tam chyt, jaký svět neviděl…..Díky, Zdendo!

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

DSCN3896 102_2797 IMG_0260 IMG_0011 IMG_0072 IMG_0046 IMG_0062 27503910_10208275072915108_4360988798374732146_o Obraz0357 IMG_0146 233 IMG_0095 IMG_0039

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement