NECHAT HORY DO SEBE TÉCT

aneb říjnové rozhovory nejen s Velkým Duchem

Souboj nekonečna s rychlým koncem, to je pro mě jizerskohorský říjen, ten nejkrásnější z měsíců, zejména když se vyvede tak, jako ten letošní. Lesy jsou plné pestrých barev a sytých vůní, proměn světla, dlouhých stínů a třepotu ptačích křídel. Chtěl bych, aby takové období bylo nekonečné, ať mám možnost zažít jej na všech svých oblíbených místech, kam se ovšem nezřídka musím složitě hrabat. Lituji každé hodiny, kdy za takových dní a nocí nejsem v horách. Zároveň ale někde v podvědomí, kdy už začínám cítit únavu, toužím po tom, aby vítr serval stromům listí z jejich větví a na kraj se spustily hutné deště. To abych mohl bez pocitu marnění času, v klidu domova
s pohledem upřeným do plamenů, poklidně odpočívat.

Podzim má tu vlastnost, že zcela nenápadnou formou nutí
k bilancování a dává nám šanci, abychom ještě stihli to, co jsme si stihnout přáli, než hory přikryje sníh. I já měl taková přání: ještě si zalézt s Lubošem, se kterým jsme toho letos moc nenalezli. Potoulat se horami
s rodinou, to jsme zvládali měrou vrchovatou, díky za to.
A ještě také strávit alespoň jednu noc v horách.

Mimořádně vydařený říjen proplouval horami a všem, kdo chtěli vyslyšet jeho vábení, umožňoval plnit si přání, která si za peníze nekoupí. Dokonce i Luboš se nechal
k výpravě do hor a za lezením zlákat, byť jsem tomu přestával věřit. Ke psům si s Krikri pořídili černé kotě. Domnívám se, že jako krmivo pro psy, ale prý že ne…tak snad jako Smůlonoše, který bude vycvičen k přecházení přes cestu těm, kdož černou kočku přes cestu nesnesou. Kdo ví?!

Dny, ač jsou pestrobarevné a teplé, končí náhle a brzy a tak nebyl čas na váhání. Kromě cajků na lezení jsem si na hrb hodil i karitaťku a spacák, abych nemusel opouštět hory
s příchodem noci. Luboše čekala ještě zkouška kapely, takže na bivak pomýšlet nemohl. Byl tak ve značné výhodě, co se váhy batohu týká, a to je při hlemzdání se lesem příkře vzhůru velká úspora sil.

Cestou jsme do sebe nechali hory doslova natékat. Oči nám těkaly z kamene na kámen, od skalky ke skalce, stáčeli jsme zrak k listí nesenému
sílícím větrem, do oranžových a měděných korun stromů.

Ke Švédské věži, kterou jsme si vybrali pro lezení, jsme přišli mokří jak myši. Nepřevléknout se do suchého, nic příjemného by nás v solidní futeři nečekalo. Ovšem převlečeni, s horkou kávou v termosce a ukryti před větrem, jsme si mohli v klidu posedět a vést takové ty chytré chlapské řeči. A když nám zrak zabloudil k vyhlédnuté cestě Dvanáct měsíčků, vítr se jako zázrakem utišil. To bylo zcela jistě dobré znamení a ta se mají poslouchat.

Někde uprostřed cesty, stojíce na velkých krystalech, jsem se musel pousmát svým lezeckým touhám: totiž hlouzdám-li se někde hladkou plodnou nebo komínem, toužím po velkém krystalu a tady, kde jich mám požehnaně, z nich mám podivný pocit oscilující mezi nedůvěrou a strachem. Krystaly jsou zde tak velké, až se jim zdráháte uvěřit. Říkáte si, že je dozajista musíte vylomit, neboť na ně působíte značnou pákou. Nic takového se tu ale nestalo a skála zůstala námi nepoznamenána, krystaly držely jak pohanská víra. To je vždycky dobrý pocit – jen si smět na skálu sáhnout a opět tiše odejít bez zanechání jediné stopy.

Výhled z vrcholu Švédské věže je oku lahodící a srdce povznášející prožitek. Luboš si pochvaloval, jak ho hory nabíjí, vedl si rozhovor s Velkým Duchem. Jemu se ale ty vzácné chvíle krátily. Musel se sbalit – a kamarádsky přibral lezecké cajky – vyzvedl Pancha pod skalou a už spolu sestupovali po listnatých splazech do údolí.

Osaměl jsem v lesích. Vrátil jsem se k batohu uschovaném pod Švédskou věží, přesunul jej k náhorní straně a posadil se zase na rozložitém vrcholovém platu. Vítr sílil víc a víc a přinesl na svých křídlech lidský smích. Kde se vzaly, tu se vzaly, dvě toulavé duše se najednou se mnou dělily o vrchol. Nabídl jsem, že se vytratím, ale nebylo třeba, vzájemně jsme si nepřekáželi. Vždy je příjemné potkat podobně naladěné a smýšlející lidi. Díky za to setkání.

Slunce zapadlo za obzor někde v místech nad Ztracenou věží. V tu chvíli jako když zapnete ventilátor na nejvyšší stupeň. Teplý vzduch se zamíchal se studeným a už to fičelo. Věci jsem přenesl do bivaku, rychle jsem si ještě vylezl na Vilémovku a vrátil se zpět, abych zahájil hybernaci.

Dobře se leželo na baldachýnu ze suchého listí, vichr cloumal stromy jako se stébly trávy, ozýval se skřípot a praskání, ale v žulové pevnosti bylo bezpečno. Meditace silou přírody. Pozoroval jsem siluety ohýbajících se buků proti rychle tmavnoucímu nebi, Velký Duch ukazoval svou sílu tomu maličkému človíčku. Usnul jsem ve tmě vichrem zmítaného lesa a probudil se před východem slunce. Vítr nepolevil. Pohazoval si i se mnou, když jsem šel zpět ke Švédské věži, abych se z výšky podíval do ještě temného údolí. Vedle mě spadla větev velká jak menší strom, a tak putovala helma na hlavu. Jako by mohla něco zachránit, kdybych se měl zrovna ocitnout v nesprávný čas na nesprávném místě. Nebylo to ráno na poklidné posnídání v lesích, vichr by vám vytrhl chleba z ruky, ovšem atmosféru to mělo úžasnou. Skoro jsem litoval to, že už pár metrů pod hřebenem se vítr výrazně utišil.

Při pohledu do koryta potoka jsem si uvědomil, že jen na podzim je VIDĚT proudy vod ubíhající mezi kameny. Díky spadanému listí. Zadíváte-li se na to poklidné divadlo, spatříte souběžný tanec ve dvou rytmech a rovinách. Na hladině tančí listy rychleji, poháněny vodními proudy a zároveň poryvy větru, jako malé plachetnice. Ovšem pod nimi, v hlubině chladných vod, takřka přízračně a démonicky rotují, ze tmy se vynořují a zase do ní mizí, utopené lístky. Jako mrtvé duše plující neuchopitelným časoprostorem.

Do údolí jsem sešel ve chvíli, kdy sluneční paprsky olízly vrchol Divočáků. U Luboše jsem vyzvedl lezecké cajky a mazal do práce. Po takovém prožitku se to dalo snést, vnímal jsem ohromný vnitřní klid…..A také jsem skoro celý den mlčel, protože všechny rozhovory, které jsem chtěl vést, se udály předchozího dne a noci v lesích.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

101_9303 108_9476 102_0170 100B9680 DSC_2471 fran. capka (1) IMG_20150131_131543 IMG_0019 IMG_0037 IMG_0109 IMG_0284 IMG_0058 IMG_0091

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement