AUTOBUSÁK KDESI V HORÁCH UKRYTÝ

Pokud bych si za jednoho listopadového dne myslel, že Jizerkám vládnou síly zla, snadno bych mohl uvěřit tomu, že hranici Mordoru tvoří hrana hor nad Bílým Potokem a Hejnicemi, přesně v místech, kde se lesy lámou do prudkých svahů padajících dolů
k údolí. Nad vrcholovými partiemi Jizerských hor se to vařilo, mraky se převalovaly přes hranu a vzdušné proudy je zase táhly zpět. Přitom nad údolím bylo azurové nebe.

Obyčejně v takové vzácné dny mizím do míst, kde se ty dva světy – mlžný a dokonale ostrý – prolínají. Mísí se tam mraky, přelévají ze strany na stranu, co chvíli vykoukne modré nebe, za okamžik ale zase vše zahalí mlha. Připomíná to hranici mezi dobrem a zlem, životem a smrtí, vědomím a nevědomím.

Jenže tentokrát, přestože ten mračný mixér vypadal úžasně, jsem k němu nevystoupal. Únava ze série po sobě jdoucích dnů, kdy jsem nachodil spoustu kilometrů po Jizerkách a Krkonoších, mě dohnala takový stylem, že bych klidně kývnul na jednu z Lubošových objevných pravd, zjevených jako vždy jen tak mezi řečí:
T:„ Luboši, dneska jsem marnej, hned jsem to cejtil, jak jsem hodil bágl na záda a ušel dva kroky. Dneska toho moc nevylezem.“
L: „ Ti to říkám celej rok, konečně´s to pochopil….že je čas místo lezení začít dělat něco jinýho…“
Otočil jsem se na něj s otázkou v očích: „ A co jako třeba?!“
L: „ NIC!!! Nedělat nic….“
Ta samozřejmost, s jakou to pronesl, byla odzbrojující a dokonale padla k jeho bulharsko-turecké černé duši….

K Podsvinčeti jsme ale došli. Mezi šedými svícemi bukových kmenů se otevíraly pohledy k mračným vírům, ty ale byly v našem rozpoložení dál než hurikán nad USA. Ostře říznutá spára k vrcholu Podsvinčete ( myslím, že lezecká cesta Meč ) byla při naší fazonce přímo nežádoucí. Dokonce i s Náhorní deltou jsme se trápili, nejspíš ji ani nevylezli tak, jak by se mělo, prostě jsme se s uhnutím k pravé hraně vyhrabali nějak na vrchol. A že balíme…

Kvůli psům jsme to ale vzali domů trošku oklikou, traverzem přes Malý Štolpich, kde jsme oba věděli o líbivé skalce, která je možná tisíckrát oblezená, možná ani jednou, možná má jméno a možná také ne. Vylezl jsem si na ni báječnou koutovou spárkou a pak ještě plotnou z levé strany. Vybízel jsem k tomu Luboše, abych mu nebral projekt, ten se ale uvolil maximálně k tomu, že si to vyhrabe na druhém.
A protože Lubošovi zní hlavou jeden klasický vtip o řidiči autobusu, pojmenoval skalku Autobusák a tím pro nás zůstane i přesto, že jednou přijde asi někdo jiný, vyleze to a pošle k evidenci. My to neuděláme. Pro nás může klidně skalka zůstat utajeným místem v horách, Autobusákem bez pasažérů…..

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0291 IMG_0010 z2 DSCN3950 IMG_0047 IMG_0300 IMG_0219 IMG_0005 IMG_0021 OLYMPUS DIGITAL CAMERA img_2381 fran. capka (13) IMG_0014

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement