VÝHLEDY ZA OBZOR

aneb listopadové slunce nad hřebeny Krkonoš

Krkonoše. Jedno prosté slovo, jedno jméno pro nespočet mimořádných míst, úžasných výhledů, podob a forem, kterými k vám promlouvají. Pohříchu těch skutečně klidných promluv beze slov ubývá. Musíte si na ně počkat, pohlídat jejich čas. Přichází za brzkého jara, kdy hotely a penziony přeruší svůj provoz po ukončené zimní sezoně a rovněž za pozdně podzimních dní, v mezidobí vklíněné před nápor nových zimních hostů a za dny barevného podzimu. Zkrátka je třeba zvolit období co nejvíce bez lidí. Letošní podzim k tomu byl mimořádně přívětivý. Listopadové Krkonoše se koupaly
v podzimním slunci tak, jak tomu nebývá ani koncem září.

Stál jsem s hrnkem horkého čaje u okna a díval se ke Krkonoším, které směrem od nás uzavírají východní obzor. Za Kotlem svítalo, před sebou jsem měl volný den. Co takhle zajít na krkonošské hřebeny a podívat se za obzor, na druhou stranu daleko do kraje, který ze Zásady není vidět? Nebyl jsem na Krkonoších od časného jara, kdy jsem se nejprve sám toulal v okolí Rýchor a za pár dní jsme u Lysečin na horských loukách se ženou a dětmi zažívali pocit, jako bychom byli jediní živí lidé na světě. Tehdy kraj zemitě voněl, louky osychaly, ale Sněžka doposud bíle zářila jako bájný Kailash. Leželi jsme pod dokonale rostlým smrkem, sledovali sýkorky v jeho větvích a vše vypadalo, jako bychom byli v nějaké bublině bezčasí a dokonalé harmonie. Tehdy bych zastavil čas, tak musí vypadat nebe.

Polkl jsem další doušek čaje, světlo nad hřebeny Krkonoš měnilo barvu z oranžové na žlutou. Tak co, Krkonoše nebo Jizerky? Dnes Krkonoše! Ještě jsem malinko zapochyboval: vždyť jsou tak krásné dny, tam to bude jak na Václaváku…..ale ne, prdlajs, nebuď sobec. Sám jsi člověk, chceš tam, jako tam chtějí ostatní. Není to TY A OSTATNÍ LIDI, ale TY – JEDEN Z LIDÍ. A navíc Krkonoše nejsou „tvůj“ domovský rajon. Budeš tam host….

Za chvíli už jsem si to sypal do Špindlu, našel místo na parkování a pak, abych byl co nejdříve na hřebenech a viděl za obzor, jsem využil autobus na Špindlerovku. Trochu jsem se ošíval, když jsem jako lajdák sedal na pohodlnou sedačku. Busem ale jelo jen pět lidí. Nebude tak zle…

Od Špindlerovky jsem nasadil ostré tempo, abych i tomu miniprocesí unikl. A od té doby?! Až po Sněžné jámy ani živáčka. Klid a mír hor, nerušené pohledy do Čech i Polska, chladný vítr ve tváři a hřejivé paprsky v závětří. Ptačí doprovod malých okřídlených zvědavců a dělení se s nimi o suchý rohlík.

Nechci a nebudu psát o jednotlivých místech, kterými jsem prošel, ostatně putoval jsem po trase z nejklasičtějších, snad každý ji zná. Přes Dívčí a Mužské kameny ke Sněžným jamám, dále k Labské boudě a Labským dolem k Pudlavě a podél vody zpět do Špindlu.

Zmíním snad jenom Labskou boudu, z nějakého neznámého důvodu až krásnou ve své ohavnosti a hororovém stavu fasády a vnějších prvků. Nesnášeli jsme ji už jako děti. Tehdy, nepolíbení architekturou, jsme prostě jen cítili, že sem taková obluda nepatří. Teď, po desetiletích, ohlodaná zubem času a tvrdými podmínkami, vyzařuje jakousi neuchopitelnou děsivou auru, odpudivě lákavou, perverzně strašidelnou. Pomník megalomanství a nepochopení ducha místa, rozchroustaný silami přírody. Jako byste se ocitli uprostřed filmu od Kubricka.

O pár set metrů níž v Labském dole, odkud byla Labská bouda dobře vidět, pomalu tuhl v mrazivém vzduchu skokan hnědý. Zavíraly se mu oči. Mluvil jsem na něho, on zpomaloval dech. Díval jsem se střídavě na něj a na Labskou boudu, vítr začínal skučet mezi stromy….už chybělo jenom to, aby se z lesa ozval dětský smích následovaný pláčem, z nebe spadla vrána s podříznutým krkem a v kalné tůni potoka bezvládně plulo mrtvé lidské tělo svírající v šestiprstých rukou psí hlavu.

Dvě tak odlišné atmosféry toho dne v Krkonoších! Modro, jasno, jásavo na hřebenech a hororové temno od okamžiku průchodu kolem Labské boudu do šednoucího údolí. Je dobré nechat k sobě ducha místa promlouvat, byť volí někdy podivný jazyk.

Nakonec jsem byl rád, že jsem zvolil Krkonoše. Děsivou atmosféru Labské boudy jsem se úmyslně nepokusil do videa zakomponovat, přestože mi ještě pár dnů běžela hlavou….zase ty mé pocity očekávání něčeho zvláštního… ……o pár dní později zavolal švagr, že právě jedou hasit velký požár na Labské louce……..

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0126 DSC_2572 DSC_0131 102_2827 IMG_0291 IMG_0009 326 IMG_0003 OLYMPUS DIGITAL CAMERA DSC_0036 IMG_0286 DSC_2566 (2) IMG_0039

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement