DOPIS ZA OKNEM

Za dnešního časného rána, kdy děti společně snídaly u stolu pod oknem, na kterém zářila barevná vánoční světýlka, jsem se střídavě díval dcerku, syny a jejich dopisy pro Ježíška. Každá z těch dětských dušiček svěřila papíru svoje přání a my se ženou potom položili psaníčka na parapet. Ježíšek nespěchá s tím, aby si dopisy vyzvedl. Možná, že sám se dívá oknem dovnitř, snad pověřil některého z ptáčků na krmítku úkolem, aby zjistil, zda si splnění svých přání děti zaslouží. Až dopisy zmizí, bude to zpráva pro dětičky, že mohou doufat zase o kousek víc, jejich přání už budou Ježíškovi známa a vše se – jak budou doufat a věřit – začne dít a splétat dohromady tak, aby na Štědrý večer zavládla skutečná radost.

Dokud jsem děti neměl, neuvědomoval jsem si, že prosinec je měsícem dětí. I ti největší „dětští sígři“ doufají, že si je v první fázi neodnese čert do pekla. Pokud touto zkouškou projdou, na chvíli jim otrne, ale s příchodem Štědrého dne, ať věří či nevěří na Ježíška, vkrade se do jejich hlaviček nejistota, zda se jejich přání vyplní. Dětičky od nejútlejšího věku nejsou vůbec hloupé. Rozumu mají až až, jen jejich vyjadřovací schopnosti jsou zatím slabší. Ovšem cítí všechno – radost, smutek, bolest, úlevu. A vše cítí skrze civilizací, systémem a obecně světem nezkaženou dětskou duši. Vždycky jsem potom překvapen, jak přísné samy k sobě děti jsou. Jak drobné prohřešky považují za velké poklesky. Je třeba jim říkat, ať se chybovat nebojí, že to dělají jak oni, tak dospělí. Jen je potřeba snažit se vše dělat nejlépe, jak dovedeme, v souladu se svým srdcem a pokud se nějaká chyba stane, snažit se ji napravit.

Dcerka už je školou povinná a tak zákonitě musela přijít otázka, zda Mikuláš, andělé a čerti skutečně existují. Podíval jsem se na ni a řekl: „Víš, každý něčemu věří, s nikým se o tom nehádej. Ty sama věř tomu, v co věřit chceš. Anděl, to jsou síly dobra. Nemusí to být jen někdo v bílém hávu s velkými křídly na zádech. Anděl může být kdokoliv, kdo ti pomůže i třeba jen vlídným slovem. Anděl může být síla, která ti nedovolí ublížit si víc, než třeba rozbitým kolenem, cosi, co tě zachytí na nejnižší větvi stromu, když padáš hlavou dolů z jeho koruny. Sám jsem několikrát andělskou pomoc ucítil a jsem za ni vděčný. A čert? To není zlo. Je to jen vykonavatel spravedlnosti. Když zlo kolem sebe rozdáváš, také se ti vrátí. Čert nemusí vypadat zrovna jako Luboš, chundelatý umouněnec s rohy a kopytem, který tě odnese do pekla. Čert je ta chvíle, kdy sklízíš, co jsi zasela. Mikuláš? Ten nad tím bdí. Pozoruje tě, nekárá, neodměňuje. Jen si zapisuje tvoje skutky. A pak, záleží to jen na tobě, kývne na anděla nebo na čerta, aby tě odměnil.“ Františka to pochopila. Viděl jsem jí to na očích, bylo to zřejmé z jejich dalších otázek.

A jak to je s tím Ježíškem? Na to se děti zatím neptaly. Budu muset popřemýšlet, co jim odpovím. Zúžím-li téma Ježíška jen na Vánoce a Štědrý den, což je přesně to, co především děti vnímají, odpovím jim asi něco v duchu, že je krásné na Ježíška věřit. Chtěli by to i dospělí, jen už to nedovedou. Každý člověk na světě má nějaké své přání, alespoň jedno jediné a bytostně si přeje, aby se mu splnilo, aby zažil kouzelnou noc, kdy jako zázrakem se jeho touhy vyplní. Čím více těžkostmi člověk prošel, tím více se jeho přání mění z materiálních na taková, která nejdou zabalit do vánočního papíru a položit pod stromeček aby se při rozbalení splnila.

Mnoho podob mají lidská přání a tolik okolností je ovlivňuje. Kdo je zdráv, má tisíce přání, kdo je nemocen, má rázem jen jedno. Kdo je sám, na toho často právě na Štědrý den dolehne tíha samoty, kterou po zbytek roku třeba ani nevnímá. Kdo má své blízké duše, víc než na splnění vlastních přání myslí na to, aby se splnila přání jeho nejbližším.

Je na lidech samotných, aby chápali smysl Vánoc. Zní to jako to nejprázdnější klišé, ale je tomu skutečně tak. Vánoce jsou časem pro zpomalení tempa, zklidnění, pobytí s nejbližšími, vzájemně si darovaný čas. Život utíká, nikdy nevíme, kolik společného času s našimi blízkými je nám dáno. Kdo tak nedovede uvažovat celoročně, jsou svátky vánoční tím pravým časem otevřít oči.

Nežijeme ale v dokonalém světě. Mnoho rodin neví, co je to vzájemná láska. Haraší zbraněmi a pokud je na Vánoce složí, je to spíše přetvářka. Jednou jsem zažil vánoční návštěvu v takové rodině, byl to nezapomenutelný zážitek protkaný kyselými úsměvy, hranou vlídností a studeným teplem.

Nevyhledávám nákupní centra ani vánoční trhy. Připadají mi jako zloději toho, čím by měly Vánoce být. Všechno bliká, svítí, obchody i stánky přetékají zbožím a obchodníci umně využívají zjihnutí duší přítomných lidí, kteří by se najednou za vůně svařáku a zvuku nekonečné smyčky z vánočních koled rozdali. Procházím-li takovými místy, všímám si jiných příběhů než těch, jenž se skrývají za rozzářenýma očima lidí, kteří mají pro koho, co a za co utrácet. Občas se mezi tím všeobecným veselím mihnou lidé jako stíny. Přiblíží se ke stánku, kde je cosi zaujalo. Onu věc ale do ruky nevezmou. Na pobídku prodavače se plaše usmějí, zavrtí hlavou. O chvíli později je vidíš počítat pár mincí v dlani. Nikoho o nic neprosí, tiše plují prostorem, chtěli by někomu koupit dárek, ale nemají za co. Jiné takové lidské duše osamoceně bloudí mezi stánky, zasněně pozorují šťastné rodiny, zdržují se v místech, kde postávají bavící se hloučky. Chtěli by se zapojit, nebýt sami, měli by za co, ale nemají komu udělat radost. Ve stejnou chvíli další člověk, jako duch prochází kolem odpadkových košů za zadními stěnami stánků, kam už světlo nedosáhne. Naklání se do kontejnerů, z kelímků odložených na okraji tržnice dopíjí ledový grog a spolu s dychtivým douškem prožívá vteřinu svého vlastního štěstí.
V boční uličce postává stará paní s ustřiženými prsty na rukavicích. Pára ji jde od úst. Prodává jmelí. Ne to zlaté a stříbrné, co mají o pár metrů dál na náměstí. Zelené, se světlými kuličkami. Kolem ní prochází dvojice městských strážníků. Chtějí po ní jakési povolení. Babičce je do pláče, už už balí svazečky jmelí z rozloženého starého ubrusu, ale pak se v policistech cosi hne….jsem rád, hned paní znásobím radost a koupím rovnou dvě snítky.

V přilehlé ulici právě zavírá banka. Honosná budova září do prosincového večera, její dveře se s hlasitým klapnutím zavřou za posledním klientem toho dne. Vypadá šťastně aniž by tušil, že právě spadl do pasti. Vypráví hlučně do telefonu, že jen taktak s laskavým přimhouřením očí bankovního úředníka mu byl poskytnut hotovostní úvěr na dárky pro své blízké. Potřebují přeci nový mobil a televizi, jak by s těmi zastaralými krámy vypadali před sousedy….nějak se to pak splatí. Škoda, že na pojistku proti neschopnosti splácet už to nevyšlo…

Pokračuji tichými ulicemi dál a dál od rozzářeného náměstí. Přede mnou jde mladá paní. Synové kráčí po jejím boku, ten menší se jí drží za ruku. Zaslechnu, jak ten malý říká, že už to veliké Lego nechce. Maminka se k němu obrací a kluk dodá: „…ať radši brácha dostane ty lyže…“. Máma malého objímá, ten starší se ptá: „A co bys chtěla ty, mami?“ a maminka se rozpláče.

Neměl jsem rád Vánoce. Jako kluk jsem je přímo nesnášel a trvalo to až do dospělosti. Vždycky mě od nervů rozbolely zuby. Zažil jsem totiž jako dítě Vánoce s hromadami dárků, které ale nemohly vynahradit čerstvou velkou ztrátu v rodině. Pamatuji se na ten pohled na maminku, jak přes vlastní bolest chtěla nám, dětem, udělat krásné Vánoce. Jak jsem ale psal v úvodu, děti jsou i v útlém věku chytřejší, než se zdají být….Vše se pak u mě zlomilo až s narozením vlastních dětí. Je úkolem mým a mojí ženy, aby jednou měly vzpomínky nejen na Vánoce, ale i na celé dětství, co nejlepší.

Proto takto s předstihem před Vánoci, ještě dříve než budou chodit čerti ( co kdyby mě odnesli ), Vám chci všem vzkázat, abyste si svátky zařídili pokud možno tak, ať nikdo nejste sám, nikdo z vašich blízkých nezůstane na Štědrý den osamocen, ať si nelámete hlavu s množstvím a cenou dárků, protože to je zcela nepodstatné. Mějte srdce otevřená nejen o Vánocích! Jestli snad zavítáte do prosincových hor, možná se tam potkáme, v termosce budu mít grog a klidně se rozdělím.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0022 101_9325 100B9700 20150614_182105 IMG_0042 Obraz0407 IMG_0081 fran. capka (15) IMG_0006 DSC_0035 VIRB Picture 100_2013 100_1294

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement