LEDNOVÉ ZMIZENÍ DO SKAL aneb tak trochu proti proudu

Jakmile hory přikryje sníh, zvýší se frekvence aut směřujících od Prahy do příhraničních hor. Poznám to neomylně. Můžu si totiž v křižovatce, kde se z vedlejší silnice napojuji do rychlostky na Liberec, klidně ducnout. Had plechových krabiček s lyžemi na střeše se sune do zasněžených kopců…. V Zásadě se zaplní parkoviště u vleku a chcete-li si víc zalyžovat než postát ve frontě, musíte oželet azurový den a zvolit večerní lyžování.
A ještě jedno můžete. Zamířit proti tomu proudu, odjet z kopců do skal.

Ve své podstatě se pro výletování čím dál více vyplatí správný timing. Chceš si nerušeně projí Ádr a vnímat jeho mimořádnost? Jak je libo, ale zajeď tam v zimě. Láká tě klidné spočinutí na Jizerce? Počkej na lezavý podzimní chlad nebo časné jaro. Poklidná toulka Krkonošemi? Co takhle časné listopadové ráno? Vábí tě Klokočí? Zimní procházka tamními skalami, ať už zvolíte směr od průchodu vlevo k Rotštejnu nebo vpravo ke Zdenčině skále, je rovněž klidnější. Sněhové čepice na vrcholcích skal vám navíc přesně odpoví na otázku, kdo sem za letošní zimy už zašel.

A tak jsme s dětmi sledovali otisky kuních tlapek lemující okraje skoro všech skal. Díváte se na ně a uvědomujete si, jak se tu kuny musí bavit, že i ony prožívají radost ze zimy a pohybu ve výškách. Stopy vedou od skály ke skále, běží doslova po hranách nad hlubinou. Na výspách nad lesem, vždy v nejexponovanějším místě, najdete otisky dravců. Ti mají výhodu, že smeknutí by pro ně neznamenalo pád. Roztáhnou křídla a položí se do vzdušných proudů.

Matouš mě vodil od vyhlídky k vyhlídce, očima zkoumal skály v dohledu a plánoval, co si v létě vylezeme. Byl jak v transu. Hledal spáry, komíny, rajbasy. Má kliku, kluk. Čuchnul k lezení dřív než já, pořád o skalách mele. Ovšem jeho poněkud nevýrazný pud sebezáchovy nutně povede k tomu, že začne dostávat intenzivní nalejvárnu ohledně minimalizace rizika a správného jištění, když už ho to do výšek táhne. Františka jakbysmet. Štěpán s námi tentokrát nebyl. Dalo by se to nazvat výhodou, protože mám jen dvě ruce a těmi jsem musel často chňapnout dětem za kapuci, aby už nepřidaly další krok nad propast. Býval jsem stejný. Jen jsem neměl v takovýchto zálibách podporu. Kdyby se mnou rodiče lezli, snad bych se radostí počůral. Jenže táta byl ohromně brzy v pánu a po mamince to opravdu nešlo chtít. Ani na výlety do zimních skal jsme nejezdili.

Udělal jsem to tedy obráceně. Na zimní výlet do skal jsem maminku přibral. Zažila zasněžené Klokočí prvně v životě. Díval jsem se na ni a na své děti a říkal si, co ony už toho stihly. Mají prošmajdaný zimní Ádr, Tiské stěny, Ostrov, Skalák, Klokočí, Kalich, Broumovské stěny a ten nespočet výletů od jara do podzimu. Kde a kdy už všude prckové byli, o tom si babička může nechat zdát. Z kolika skal už se rozhlédli, pod kterými babička jenom prošla a výhledy jí zůstaly utajeny. I přede mnou mají náskok. Já to doháněl tajně jako kluk po lesích s Andělem Strážným v patách, kterému jsem moc vydechnout nedal. A tak snad mají mí prckové výhodu v tom, že alespoň nelezou po skalách tajně, se šňůrou na prádlo místo lana, uvázanou kolem pasu. Chci věřit, že ať je jednou zavane život kam chce, vztah k přírodě budou mít skřítkové vtištěný a lesy, hory a skály jim budou dodávat klid, sílu a pozitivní energii.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

VIRB Picture IMG_0092 a (27) DSC_0246 DSC_2976 IMG_0044 IMG_0168 img_2447 IMG_0052 IMG_0262 IMG_0069 IMG_0064 IMG_0088

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement