LYSÁ GORILA ….a na ní PAVIÁNI

Stokrát jsem to za zimu od kluků slyšel: „Tatínku, já se těším zase do skal, na lezení….do Jizerek.“ Jakmile začal sníh odtávat, frekvence dotazů: „Kdy vyrazíme?“, se znásobila. Pondělí nebylo zrovna ukázkovým dnem, co se počasí týká. Tedy jak se to vezme. Ono to větrné pošmourno s předjarně zemitými barvami k Jizerkám dokonale pasuje. Cinknul jsem do školky, že vyzvednu kluky po obědě. Hoši se vyhrnuli jak velká voda a jako by ti čičici něco tušili, už to do mě prali: „Tatínku, tatínku, já chci někam na výlet, já chci lézt…..!“.

Rychlostí blesku jsme balili vše potřebné na výpravu. Každý svůj batoh, teplý čaj do termosky, odrbané kalhoty ať maminka nezapláče nad případnými lomenicemi, úvazky
a čokoládu, karabiny a jablíčka, horolezeckého průvodce….

Hrnuli jsme si to dodávkou přes Liberec dál k Oldřichovu a na Hemmrich. Auto díky své velikosti schytávalo nárazy větru, lomcovalo to s námi a nevypočitatelně pohazovalo. Tenké stromky v okolních remízkách se klonily k zemi, mohutné stromy se třásly
a zběsile tancovaly ve vichru, lesy se vlnily jako oceán. Krásná podívaná.

Hemmrichem vál studený vítr, ale výše ve svahu Kopřivníku cestou ke Gorile ho ubývalo, slábl a větrné poryvy ustaly. Občasný náraz větru působil spíše jako atrakce pro kluky, kteří pouštěli po větrné řece loňské bukové listí nebo jako surfaři hledali proudy, aby se jimi nechali nést a tlačit vzhůru do skal.

Nad Gorilou Štěpán i Matouš zajásali, klukovská fantazie jela na plné obrátky. Prý že Gorila je tam zahrabaná a kouká jí jenom hlava, kdo ji zahrabal a proč….?! Hoši se dohodli, že první poleze na gorilí temeno Štěpán. Zvolili jsme na rozlezení příjemnou
a pro kluky pestrou normálku. Prošli si mezi skalou a balvanem, zkusili rajbásek na polici a z ní po římse přetraverzovali pod vrcholový blok. Po něm už snadno ke knížce. To bylo radosti – hlavně když se oba paviáni na Gorile zase sešli. Jsou jako Kosí bratři, jeden bez druhého ani ránu. Přikurtoval jsem je na vrcholu, ještě pojistil smycí a došel jim udělat fotku zespoda od turistické cesty.

Po sváče pod Gorilou jsem je mlčky zvědavě sledoval, jestli nezleniví a nebudou chtít domů. Ale kdepak. Kluci do sebe nasávali lesy, hory, skály, sledovali větrný tanec korun stromů. A kdy půjdeme na další skálu, že tentokrát poleze první Matouš. Z pěšiny sledovali další cíl – Dolní Lysou skálu. Vábila je a přitahovala. Aby ne! Skalní bašta vysoko nad údolím s výhledem až k Ještědu a na opačnou stranu přes bukové lesy ke Smrku.

Zaštandovali jsme u buku na vyhlídce nad údolními plotnami a už v rychlejším tempu jsme vylezli postupně s oběma hochy na vrchol. Tady se nebylo kam před opět sílícím větrem schovat, na žádné poklidné posezení vysoko nad lesy to nebylo. Kluci se zapsali do vrcholové knížky a sestoupili jsme k batohům. Na bučiny padal večer, oranžová záře na chvíli nasvítila lesy, nad nimi plula oranžová oblaka. A kluci pelášili pěšinami bez sebemenších známek únavy, smích se kolem nich rozléhal unášený větrem a dole,
u auta, když shodili batohy, měli v rozzářených očích napsáno úplně všechno. Než jsme se vydali na cestu zpět, chtěli si o tom, co prožili, ještě povídat. Seděli jsme pospolu na schůdku auta, dívali se na příchod tmy, poslouchali večerní šelest stromů a lesních bytostí……a vlastně jsme skoro nemluvili. Bylo nám moc dobře, slov nebylo třeba….

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0062 101_9372 IMG_0019 IMG_0080 IMG_0035 102_0184 j IMG_0034 IMG_0110 102_2588 IMG_20160421_155158 DSC_0403 IMG_0097

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement