PROMOKLÉ TOULKY

Traduje se, že je to výrok pocházející z Norska: „ Neexistuje špatné počasí, jen nevhodné oblečení….“. Pokud je to skutečně norská myšlenka, potom zřejmě z doby, než se tam regulérně zbláznili. A pozor, nesoudím podle novinových článků, osobně vidím při svých návštěvách severu tu proměnu…..Nevím, jestli by dnes norská rodina vyvedla děti do deštivých lesů, aby náhodou nebyla obviněna z jejich týrání a nemusela se obávat odebrání ratolestí. My naštěstí žijeme na jedné z posledních Citadel Zdravého Rozumu ( byť to mnozí vidět nedokážou nebo nechtějí ). Tudíž my můžeme s dětmi do deště vyrazit, tvrdší podmínky pojmout jako hru s přidanou hodnotou zvyšování odolnosti a hlavně si uvědomovat, že to nejsou děti, komu vadí déšť. Spíš dospělý řeší, jestli náhodou nebude durch, jestli má nohy v suchu…..a děti se zatím radují z probíhání kaluží…..

Dva výlety jsme uskutečnili za takových propršených, sychravě chladných březnových dní. Nebylo to tak, že bychom vyrazili ještě za dobrého počasí z domu a pak holt – kouzlem nechtěného – chodili deštivými lesy, když už tu tedy jsme. Ne, domov jsme opouštěli za deště s plným vědomím toho, že vodě padající z olověně šedého nebe se nevyhneme. Auto náhradní oblečení uveze, takže po výletě se převlékneme do suchého, zatopíme si, pustíme písničky a vrátíme se domů….

Adršpach není od nás co by kamenem dohodil. Házeli byste a shýbali se pro kámen opakovaně dobrý týden, než byste tam s dětmi došli. Je to prakticky rovná stovka kilometrů po silničkách, které mají k hlavním tahům daleko. Hodina a třičtvrtě jízdy
v dešti, stěrače chvílemi naplno. Kaluže hluboké, nebe nízké, šedé. Vítr čerstvější než čerstvý. No a co? Děti v autě vzpomínaly na Náměstí slonů, Krakonošův zub, vodopády….všichni jsme se těšili, až si ta místa zase projdeme. Byli jsme přesvědčeni, že prakticky nikoho nepotkáme.

Chyba lávky, kamarádi! Na parkovišti stálo poměrně dost aut a v domku s kasou se svítilo. Znamenalo to, že budeme muset i za tohoto nevlídného předjarního dne otevřít peněženku a hezky za všechny zaplatit. Věděli jsme, kudy by to šlo obejít, ale chceme věřit, že peníze jdou na správnou věc přímo související s ochranou skalního města….zaplatili jsme.

Lilo, lilo a lilo. Déšť neustával a každé jeho krátké zvolnění znamenalo jakési nadechnutí před o to intenzivnější nebeskou sprchou. Už na lavičce pod Krakonošovým zubem jsme měli durch stehna, jak nám na ně z bund stékala voda. Nejsme z cukru….šli jsme dál a odměnou nám byl silně vodnatý potok a nasycené vodopády. Děti byly vodou valící se ze skalních stupňů dolů fascinované. Hlavně Štěpán je vodouch, ne a ne se ze sluje od horního vodopádu hnout. Nejraději by do té vody skočil.

K dešti se přidal vítr, oblečení na dětech ztěžklo, viselo na nich, ale prckové ani nepípli, pouštěli šišky po vodě, a tak cesta zpět k jezírku rychle utekla. Větší okruh za daného nečasu – a při ne zrovna rychlém postupu kvůli lesním hrám dětí – neměl smysl. V autě jsme se převlékli, skřítci se zachumlali do dek a frčelo se směrem k domovu. V Trutnově jsme se stavili na polévku a teplý čaj, takže krom dušiček byly naplněny i žaludky. Já vzal zavděk, že za volant sedla Evča a tak jsme s kluky vzadu lámal špačky….

O týden později jsme si zase v podkrovním bytě připadali jako v akváriu. Po střešních oknech stékala voda, déšť bubnoval na střechu. Jenže když je volný den, je třeba něco podniknout. Žádné protesty po zkušenostech s minulou deštivou výpravou do Ádru nikdo nevznesl a tak jsme se opět sbalili a vydali se tentokráte do Českého Ráje.

Zastavili jsme pod Hlavaticí. Jak dlouho jsem tu nebyl! Pamatuji si situaci asi 37 let starou, kdy jsme tu na louce pod lesem měli piknik tehdy ještě i s babičkou a dědou, pratetou….zbyla po nich jen vzpomínka, koloběh života se točí dál. Prckové chvátali pěšinou vzhůru k vyhlídce, doposud tu nebyli.

Točité schodiště vedoucí k vrcholu se rozdunělo pod jejich kroky. To bylo jásotu nahoře! A ten výhled!!! Viděli jsme úžasné šedé skoro nic, ale nikomu to nevadilo. Úsek
k Valdštejnu jsem neměl jako dítě rád, ale pomlčel jsem o tom. Říci to dětem, už bych jim to z hlaviček nedostal a to samé, co slýchávala maminka ode mě ( Kde jsou skály?! To je furt jen rovně!, slyšeli bychom teď my s Evičkou od dětí. Raději jsem tedy zaměstnal dětské kebulky vyprávěním o Joskovi Smítkovi. Těžké téma a milion otázek…..budu muset Fanynce přečíst i pár vybraných kapitol z knížky Kamarád ze skal, aby se dozvěděla vše, co ji zajímalo.

Mates zkoumal sochy na mostě vedoucím k bráně Valdšejnu, kam jsme za vyprávění
o Joskovi došli. Pitval každý detail, neunikl mu tak pochopitelně drak u nohou jednoho
z pískovcových mužů, Fany mě překvapila, když bez váhání Matymu objasnila, že jde
o svatého Jiří.

Měl jsem v úmyslu ukázat dětem Kavčiny. Ale po dobrých pětadvaceti letech
a s proměnou lesa jsem si nebyl jist, zda jsme z cesty odbočili správně. Na prolézání puklin ve skalách to nebylo, kameny klouzaly, mokrý les se třpytil kapkami vody, déšť nás vydatně zkrápěl. Hledání skalních slují jsme tak vzdali, ale jeden zajímavý cíl nás přesto ještě čekal. Prošli jsme nadivoko lesy směrem k hraně skal a vyhledali Kalvárii
a symbolický Boží hrob. S kluky jsem tu už byl, Fanynka a dokonce i Evča toto energií
a geniem loci mimořádně nabité místo uviděly poprvé. Nad lesy pod našima nohama pluly chuchvalce husté mlhy, připadali jsme si, jako bychom se dívali svrchu do obrovského vroucího kotle. Valdštejn se objevoval a zase mizel, z jehličí borovic odpadávaly třpytící se kapky vody. Mockrát jsem tu za život nebyl a jistě už ani zas tolikrát nebudu. Cítil jsem vděk, za jaké temně vlídné a strašidelné krásné atmosféry tajuplně mlžného dne jsme se tu ocitli. Mlha co chvíli zakryla všechny známky civilizace, jen tři kříže němě stály na skále nad lesy…..

Pak už jsme spěchali k autu. Protože jsme ale tentokrát nebyli durch, zhodnotili jsme to tak, že bylo fakt hezky. A taky že bylo.

P.S. O den později už sluníčko prozářilo den u Dolánek. Jizera se valila přes splav
a korytem, hučela a klokotala…..krásné vodní divadlo, kterého by nebylo bez deštivých dní…..buďme za ně vděční….

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

DSC_2751 b2 IMG_0098 100_1294 IMG_0018 IMG_0073 DSC_0175 OLYMPUS DIGITAL CAMERA img_2562 IMG_0004 DSC_0348 IMG_0007 IMG_0064

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement