BYSTRÉ VODY JIZERSKOHORSKÉ

Opře-li se do dosud bílých vrcholků Jizerských hor již mocné a hřejivé slunce, nastanou nejlepší dny na toulky podél balvanitých koryt potoků a říček odvádějících vody
z tajícího sněhu kamsi do údolí a dál, až za hranice naší země. Hory se rozzáří svěží zelení čerstvých bukových lístků a lesy naplní žlutozelené světlo. Potoky vřou, klokotají a bublají, voda dostane nádech od okru až po hnědooranžovou, podle toho jak rychle a prudce kde utíká z hor. Jsou to těkavé dny, musíš je trefit, udělat si na Jizerky čas a sám to prožít. Lístky buků totiž rychle ztmavnou a jakmile sníh na náhorním platu roztaje, vody se zklidní, toky zpomalí. Zmizí radost z bystrých bouřících vod.

Voda má tu vlastnost, že teče dolů. A tak, přestože Jizerské hory prostřednictvím svých pramenů vláhu krajině dávají, zároveň o vodu přichází. Odtéká z nich pryč. Něco zadrží přehrady, ale přesto je úbytek vody bolestivě znát. Rašeliniště nekrytá lesy vysychají, dříve vydatné prameny a celá prameniště ztrácí na vodnatosti….a tolik lidí stále nechápe význam a hodnotu vody.

Važme si naší vody. Buďme si vědomi toho, že dosud ji máme, ale ty časy nemusí vydržet napořád. Naprosto bezprecedentní chování lidí zodpovědných za vodohospodářství umožnilo vyvést naši vodu do cizích rukou, zprivatizovat ji nebo spíše vytunelovat, za pár šlupek prodat to, co bude nejcennější komoditou. Kde bude voda, bude život. Voda se bude muset bránit a povedou se o ni boje. Hýčkejme si vodu, chtějme ji zpět do našich rukou.

Každé jaro vyrážím sám nebo s rodinou na procházky kolem vody. Navštívíme Jizeru, Kamenici, Smědou, Černý potok, Hájený potok, také potok Kopaňský, Žernovník….
prostě všechny možné i nemožné potoky a řeky, u kterých nám je dobře. A o vodě si povídáme. Letos pro mě byly toulky za vodou něčím zvláštní. Dlouho jsem nemohl kvůli nemoci ven a ty nádherné dny zatím plynuly jeden za druhým. Těžce jsem nesl, že jizerskohorské jaro nestihnu. A třeba ta touha opět se tam vydat, byla velkou motivací
a důvodem, proč jsem se rychle z pekla vyhrabal přes předpeklí zase na světlo boží a ven do hor. Intenzivně jsem si užívat rekonvalescenci a léčbu horskými toky. Zadejchanej, zpomalenej, ale rád. A zároveň mě to i uklidnilo v důležité věci. Jednou, dožiji-li se stáří a už se nevyškrábu na kopec, natož na skálu, bude mi dobře i v údolí na balvanu u potoka.

Za pár dubnových dnů jsme s kluky navštívili meandrující Smědou, soutok Kamenice
s Jizerou pod Spálovem, soutok Zlatníku s Kamenicí, horní tok Smědé i Černý potok
s jeho skvostným vodopádem. Nikam jsme nespěchali, stoupali jsme podél toku a kde se nám líbilo, tam jsme pobyli, čas přestal existovat. Živáčka jsme nepotkali, což umocňovalo pocit bezbřehé pohody. Všechny ty výpravy měly jakýsi těžko identifikovatelný duchovní rozměr – promlouvali jsme k vodě a jestli si to jen nenamlouváme, tak i ona k nám…..a co nám šeptala? Zkuste se sami zaposlouchat…

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0062 IMG_0107 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0069 DSCN3852 102_2387 IMG_0100 IMG_0088 IMG_0054 IMG_0041 IMG_0088 IMG_7457 IMG_0032

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement