KDE CHRASTÍ KOSOU ZUBATÁ

Lidský život má svůj daleký přesah a nechává po sobě otisky – viditelné i neviditelné. Na mimořádných místech, kde se silné příběhy ( ať už navýsost radostné nebo naopak tragické ) psaly, lze i dávno potom, co se jejich protagonisté stali pouhou vzpomínkou, ucítit na vlastní kůži něco z jejich osudu. 27. března 1945 skončila v terezínském koncentráku životní pouť legendy pískovcového lezení a nekorunovaného, ale plně respektovaného, krále Skaláku – Josky Smítky. A právě výročí této svinsky násilné události se stalo inspirací k mojí krátké toulce pozdně březnovým Skalákem.

Nikomu, kdo alespoň občas hledá stupy a chyty, není třeba Josku představovat. Sám
o něm ale nevím nic víc, než co jsem se mohl dozvědět ze zdrojů, které uvádím.
Chcete-li se o Joskovi cosi dopátrat, máte čtyři možnosti.

Jednak si přečíst román Tenkrát v Ráji ( případně shlédnout stejnojmenný film
s Vavřincem Hradílkem v hlavní roli ). Tuto možnost doporučuji všem, kdo víc než skutečnost hledají romantický příběh. Tedy ruce pryč….obraťme v zájmu objektivity a přidržení se historie svou pozornost raději k dalším možnostem….

Knížka Kamarád ze skal…pamatuji si tu malou brožovanou knížku z dětství. Spolu
s ostatními svazky obdobné edice sportovního čtení tiše čekala na můj zájem
v knihovně po tátovi. Kdysi dávno, snad ani ne v deseti letech, jsem si tu drobnou knížku přečetl. Nic moc mi ale neřekla. Škoda. Roky běžely, člověk se nemůže obklopovat věcmi a žádných se nezbavit. V domě by se nehnul….Spoustu knih po tátovi jsem odnesl zdarma do antikvariátu a Kamaráda ze skal byl mezi nimi. Jistě jsem tím někomu udělal radost. Přeběhla desetiletí, o skály jsem se začal více zajímat a tak jsem zatoužil znovu si tuto knížku přečíst. V tu chvíli jsem pochopil, jak je Kamarád ze skal krutě nedostatkovým zbožím. Je to kultovní knížka, opisovaná a předávaná, v původní podobě k nesehnání. Čas nelze vzít zpět, rozhodnutí v nějakou dobu logická a pochopitelná, se později mohou jevit jako hloupá. Ale nelitujme….vše má své řešení…..Kamarád ze skal se dočkal reedice a já si jej opět pořídil. Druhé přečtení této knihy už souznělo s mou duší, člověk se holt mění…..já jako dítě a já teď – to není stejná bytost a jiné tóny rozezní mou duši. Klidně přejdu pár vět poplatných době a ponořím se do příběhu Josky tak, jak jej ( podstatně reálněji než v novodobém Tenkrát v Ráji ) Kamarád ze skal poutavě vypravuje.

Třetí možností je internet. Pár černobílých fotek, nějaké ty texty, citované vzpomínky. Zkuste sami.

A ta čtvrtá možnost, po které jsem sáhl? Vyjít do skal. Nechat se vést cestami po skalních zákoutích, kde Joska zhmotňoval svoje vize a sny při dělání nových cest a hlavně pak zajít do míst, která se stala domovem v jeho vyhnanství. Kdo má nadání číst, co nebylo nikdy napsáno, nýbrž vepsáno, kdo umí vnímat ducha míst a jejich
energii – a není to nic nadpřirozeného, umí to každý, kdo to umět chce, zklidní se a nechá časoprostor kolem sebe plynout a promlouvat – ten se podvědomě oklepe
v bídné jeskyňce, v níž měl Joska strávit dva roky. Dva světy se v tom jednom místě protínají. Svět dechberoucí přírodní krásy a svět vyhnanství, který nedovolí ani za mrazivých a větrných nocí bídný úkryt na delší dobu opustit. Těžko se můžete radovat
z úchvatného výhledu, když trpíte zimou a hladem a každičká jedna noc se dotýká podstaty vašeho života. A konec toho utrpení? V nedohlednu…

Byla by i pátá možnost. Pamětníci. Ale život člověka má svůj vyměřený čas a tak, pokud se někdo z Joskových vrstevníků nedožívá skutečně impozantního věku, už zkrátka nejsou pamětníci k mání….

Na symbolickém horolezeckém hřbitově možná ani ne kilometr vzdušnou čarou od Joskovy jeskyně, je pamětní tabulka kluka, který žil v blbé době, na nesprávném místě. Spolu s ním byli v Terezíně popraveni i bratři Václav a Karel Chlumovi a Erich Schwarbach. Rovněž jejich pamětní tabulky na horolezeckém hřbitově najdete. Zajděte tam, místo najdete velmi snadno, přivede vás tam žlutá turistická trasa od Sedmihorek. Jeskyni, kde přebýval Joska Smítka, už tak snadné najít není. Do videa jsem naschvál přístupovou trasu nedal a záběry jsem roztřepal a zbavil barev. Nechci brát nikomu možnost jeskyni si vypátrat a místu nechci brát jeho klid….

Závěrem jedna poznámka o propagandě v knihách…..snesu dobře propagandu, která je zakuklená v textu knihy samotné ( ať už psána přímo autorem knihy nebo někým vpašována do textu díla ). Je to daň době, ve které kniha vznikla. Příklad: kniha Hrdinové hor od Trenkera – odvolávání se na hrdinné syny věčného národa…..nebo ve zde zmiňovaném Kamarádovi ze skal zase propaganda komunistická. Dobrá, to vše je stopa doby. Co ale z hloubi srdce nesnáším, je propaganda ve formě předmluvy od někoho, kdo s dílem nemá nic společného. V uplynulých dnech jsem si koupil nové vydání knihy Ze života horolezce od Julia Kugyho. Dílo dnes už klasické, doplněné
o krásné fotografie. Bohužel ale také o dvě předmluvy od čičiků, kteří mi nestojí za uvedení jména. Jejich parazitické úvody k této nádherné knize jsem s velkým odporem
a zhnusením vytrhl a poslal je vydavatelství s prosbou, ať mají-li politické názory jakékoliv, necpou je do úctyhodných knih.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0027 IMG_0013 IMG_0065 102_2809 102_2403 IMG_0035 DSC_2671 SAM_1236 IMG_0002 IMG_0001 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0025 IMG_0017

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement